Spravedlnost a právo v předkřesťanských civilizacích
aneb zajímá Vás něco? Proč nezkusit Studentskou vědeckou soutěž?
Tomáš Tyl
Je jen málo studentů, kteří by snad doposud neslyšeli o Studentské vědecké soutěži, která se již opět stává tradiční součástí akademického dění na fakultě. A přece se SVOČ (Studentská vědecká odborná činnost, jak je tato soutěž též nazývána) nesetkává s ohlasem její prestiže hodné. Pravda, soutěž by si zasloužila větší propagaci, ale tento úkol, jakož i přiblížení účelnosti a zajímavosti SVOČ, raději přenechám osobám povolanějším. Avšak při pohledu na zástupy studentů proudících denně fakultou ve srovnání s počty přihlášených prací do SVOČ nevycházím z údivu! SVOČ není ,,uzavřený klub anglického stylu“ – zúčastnit se může každý, tématem může být to, co dotyčného zajímá, přičemž ,,fantazii se meze nekladou“. Cože?! Doba si žádá důkazy místo slibů? Dobrá…
Když jsem vymýšlel vhodný název pro svoji práci, hrozilo, že budu prvním člověkem, který vlastní vinou zahyne na ,,zlomeninu mozku“. Jak spojit zájem o právo, judaismus, starověký Egypt, filozofii, historii, srovnat kultury různých území a časových úseků? Šedá kůra mozková si nakonec zachovala svoji integritu, i když pro změnu hrozí zauzlování jazyka:
,,Spravedlnost a právo v předkřesťanských civilizacích“ s podtitulem ,,Právně-teologické problémy starého Egypta a Izraele“. Původní rozsah práce odpovídá doporučenému maximu 30 stran, avšak již při přepisu do ,,úspornější formy“ použitelné pro Časopis pro právní vědu a praxi (v č. 3/2000, kde budou publikovány některé upravené podoby oceněných SVOČ ročníku 1999/2000), jsem narážel na problém úbytku smyslu a pádnosti argumentů práce, neboť není možné uvádět více konkrétních důkazů o ,,kulturním přenosu“ mezi náboženstvím a právním řádem Egypta, Izraele a křesťanského světa - přesněji evropské kultury.
Byl mi nabídnut též prostor Octopusu, ale ,,japonské umění miniaturizace“ mi nikdy nepřirostlo k srdci, tedy shrnout celou SVOČ do několika následujících řádků… Jako důkaz, že SVOČ může být i zajímavou, to však doufám postačí. Téma jsem si zvolil dle svých zájmů: Egypt, Izrael a teologie v mnoha formách, tedy na nedostatek ,,vyžití“ v náboženských textech starého Egypta jsem si rozhodně nemohl stěžovat (za několik týdnů jsem již bezpečně ovládal dle Knihy mrtvých oslovení 42 bohů v soudní síni záhrobí, zahnání hadů či draka Rereka přicházejícího z podsvětí, jakož i říkadlo na proměnu v baziliška – jak se zdá, zatím nefunguje). Otázka práva a spravedlnosti mi zkřížila cestu záhy – celý Egypťanův život směřoval k blahobytu v životě posmrtném, kde nejdůležitější ,,akcí“ je soud zemřelého. Na jednu misku vah v podsvětí se pokládá srdce zemřelého, na druhé misce je bohyně pravdy, spravedlnost sama – Maat. Ta je též dechem bohů, posilňuje je a nemohou bez ní žít. Když nehybný Duch (Ptah), který pobýval nad vodami – symbolem chaosu, vdechl Maat, počal tvořit egyptské bohy a svět.
Maat byla prvotním řádem – zákonem světa, bez nějž nežijí ani bohové, ani lidé. Jak nápadně se tato část podobá prvním slovům Bible, kdy na počátku existuje jen propastná tůně, tma, ale nad vodami se vznáší duch Boží. A stejně blízko je vdechnutí Maat ke slovům Evangelia podle Jana, kdy ,,Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha… Všechno povstalo skrze ně…“. Již od samého stvoření světa dle svatých knih Egypťanů i Izraelitů vidíme paralely mezi těmito kulturami, snad právě pro časté střetávání těchto civilizací. Podobností najdeme mnoho, za zmínku stojí i např. hypotéza zdůvodnění dvou desek úmluvy: Hospodin dal Mojžíšovi tzv. ,,desky úmluvy“, tj. věčnou smlouvu, kterou Bůh uzavírá s Izraelem. Obě desky byly uloženy do ,,schrány úmluvy“, v níž údajně sídlila též ,,výsost Boží“ (šechina). Pokud víme, v Egyptě byla praxe obdobná – chrámy (=bohové sídlící v chrámech) mezi sebou uzavřely smlouvu a ta byla zhotovena ve 2 kopiích, pro každý chrám jedna. Tak i lid Izraele měl jednu desku úmluvy a Bůh, který byl stále s Izraelci, druhou.
Tisíce let uplynuly a my vidíme, že tehdejší lidé si nepochybně práva vážili nade vše, když je postavili na počátek stvoření světa, ať již tento prvotní impulz nazveme zákonem, řádem, bohyní Maat nebo Slovem, které je světlem a odděluje se tak od tmy, dobré od zlého. Na otázku: ,,Kde začalo právo?“ můžeme s lehkým úsměvem říci, že již na počátku ,,všehomíra“. Pokud tento dotaz však vezmeme seriózně, musíme se přiznat, že tak daleko lidská paměť nesahá. Jistě, máme ,,Chamurappiho zákoník“, ale kde se vzala právní vyspělost Haremhebových zákonů ze 14. stol. př. Kr. a proč se v Epuverovu líčení zkázy Staré říše, které bylo sepsáno před 16. stol. př. Kr. uvádí: ,,….zákony byly vyházeny ven ze soudních síní, šlape se po nich na veřejných místech a spodina je trhá na ulicích…“? Psané právo je zřejmě starší, než se domníváme. Právo starého Egypta se v mnohém podobá ,,mladšímu“ právu Říma. A jak je teprve zvláštní, že Izraelité mají pro slovo ,,právo“ 7 různých výrazů, které více či méně odrážejí sepětí s morálkou, vlastní lidskou vůlí a Božím zákonem, jenž se nemýlí… Naopak pro Egypťana byla pravda a spravedlnost synonymum. Egypt však neunesl tíhu vlastní kultury – právo, náboženství a morálka dostávaly podivnou podobu ,,odpustků“. Zakoupení Knihy mrtvých a vložení skarabea (symbol duchovní čistoty) na místo srdce do těla zemřelého mělo za účel oklamat soudící bohy při vstupu do podsvětí – snaha obelstít svůj vlastní osud ,,až za hrob“…
Starý zákon – základní kniha judaismu, ale i křesťanství – je výrazně ovlivněn tisíciletou interakcí s Egyptem. Evropská kultura (a tedy i právo) je ,,kulturou křesťanů“, která je vystavěna právě na Bibli, knize převzaté z velké části od Izraelitů. Zdá se Vám myšlenka, že mnoho našich zvyků, principů a hlavních zásad spravedlnosti, morálky a práva pochází až z Egypta příliš odvážná? Zajímá Vás jiný problém? Proč jej řádně neprostudovat a nenapsat SVOČ?! (Využít se dá každý poznatek – ostatně se divím, že nikdo zatím nenapsal SVOČ například o prohibici – i to je námět!)
Tomáš Tyl
