Když se studenti táží

„Na telecí otázky, hovězí odpovědi.“

Jiří Kolář

„Přednáška je, když jeden mluví a mnozí podřimují“, praví školácky formulovaná definice. Není přesná, neboť uvedená situace se vyskytuje i v opačném gardu. Naznačuje to omšelá anekdota, v níž profesor říká: „Tak jsem vám měl zvláštní sen. Zdálo se mi, že přednáším na fakultě a najednou nevím, jak dál...Úplně zpocený jsem se probudil a zjistil, že skutečně přednáším.“

Takové legrácky mají oporu i v teoretických zjištěních. Pedagogická věda například tvrdí, že klasická vysokoškolská lekce je tím nejméně účinným způsobem předávání poznatků. Myšlenkové pochody učitele a studentů si při ní většinou vykračují odlišným tempem a setkávají se asi jen v třiceti procentech případů. Pro většinu posluchačů buď příliš rychle nebo zas pomalu. Hledají se proto takové způsoby přednášení, které by přiváděly auditorium (a někdy i přednášejícího) k vyšší čilosti. Posluchači prý mají během lekce zejména vyjadřovat své názory a uplatňovat dotazy.

Učitelé se chovají k tomuto vynálezu různě. Zarputile se mu brání zaměstnanec vysoké školy – mluvící nástroj, který obvykle učenlivým hlasem předčítá poznatky z knihy vlastní nebo i cizí. Otázky posluchačů by ho mohly dokonce donutit k tomu (jaká to děsivá představa), aby k věcem zaujímal vlastní stanovisko a pokusil se objevit něco nového. Diskusní formy jsou naopak oblíbeny u pedagogů, kteří chápou přednášku jako inspirativní záležitost. Když začínají výklad, neumějí si představit, o čem budou hovořit za půl hodiny, dovedou však reagovat na každou myšlenkovou narážku. Shlédli se v divadelních forbínách a v Janu Werichovi a snaží se mezi posluchači najít svého Miroslava Horníčka.

Zvláštním případem jsou učitelé vyžadující dotazy písemné. Snad získávají dokumenty do osobního či vědeckého archivu, snad chtějí dotazy cenzurovat a možná si ani neuvědomují rizika spojená s tímto postupem nebo naopak taková nebezpečí vyhledávají. Písemně uplatněné otázky mívají totiž nezřídka šokující ráz.

Stalo se například, že začínající asistentka přednášela rodinné právo a za jednu z příčin hlubokého a trvalého rozvratu manželství a tím i důvod k rozvodu označila impotenci manžela. Studenti vytušili svou příležitost a poslali jí anonymní lísteček s textem:

1. Může být i přílišná mužova potence důvodem hlubokého a trvalého rozvratu v manželství?

2.  Co se dá – podle Vašeho názoru – kvalifikovat jako přílišná potence?

Mladá dáma za katedrou se zarděla, ale nepozbyla duchapřítomnosti. Prohlásila: „Dotaz má spíš mimoprávní neboli metajuristický charakter a kvalifikovanou odpověď na něj by mohl poskytnout jen znalec z oboru sexuologie.“ Nenápadně studenty poučila, že latina je báječný lék proti rozpakům, že právník by měl v prvé řadě zkoumat, zda je příslušný k vyřízení určité záležitosti, a že navíc musí využít služeb expertů.

Jindy zase dorazil za katedru papírek se slovy: „Říká se o Vás, že jste nejchytřejší muž na fakultě. Je to pravda?“ Pedagog výrazným hlasem dotaz přečetl a pronesl: „Nemám komentáře!“ Budoucím politikům předvedl jedno z obvyklých vyjádření na tiskové konferenci. Naznačil také, že určité dotazy si lze objednat, popřípadě vymyslet.

Celkem se zdá, že silné učitelské osobnosti vítají dotazy složité až potměšilé i otázky, na které se těžko reaguje. Jejich prostřednictvím mohou studentům ozřejmit, jak jen diletant je s každým problémem hned hotov; naopak opravdový odborník se pozná i podle toho, že přizná tu či onu dílčí nevědomost.

Jakýsi Jacques Loeb prý v podobné situaci otevřeně řekl: „Nemohu vám odpovědět, protože jsem si třetí kapitolu ještě nepřečetl v učebnici, ale když přijdete příště, už to budu mít přečtené a snad budu schopen vám odpovědět.“

Dotírajícím studentům lze poskytnout i praktická poučení. Profesor Arnošt Wenig-Malovský, znamenitý právník, doporučoval: „Nedovedete-li tazatele uspokojit, alespoň pochvalte jeho otázku“ a sám se tím často řídil. Potvrdil, že správný pedagog přednáší nejen svůj obor, ale učí v každé vhodné souvislosti o životě vůbec. A otázky z posluchárny, zvlášť dotazy méně obvyklé, mu k tomu poskytují mnohou příležitost.

Petr Hajn