zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 31
ČLÁNEK: Počet zobrazení 1675. (Sessions 1644)
Když se studenti táží
     

Když se studenti táží

„Na telecí otázky, hovězí odpovědi.“

Jiří Kolář

„Přednáška je, když jeden mluví a mnozí podřimují“, praví školácky formulovaná definice. Není přesná, neboť uvedená situace se vyskytuje i v opačném gardu. Naznačuje to omšelá anekdota, v níž profesor říká: „Tak jsem vám měl zvláštní sen. Zdálo se mi, že přednáším na fakultě a najednou nevím, jak dál...Úplně zpocený jsem se probudil a zjistil, že skutečně přednáším.“

Takové legrácky mají oporu i v teoretických zjištěních. Pedagogická věda například tvrdí, že klasická vysokoškolská lekce je tím nejméně účinným způsobem předávání poznatků. Myšlenkové pochody učitele a studentů si při ní většinou vykračují odlišným tempem a setkávají se asi jen v třiceti procentech případů. Pro většinu posluchačů buď příliš rychle nebo zas pomalu. Hledají se proto takové způsoby přednášení, které by přiváděly auditorium (a někdy i přednášejícího) k vyšší čilosti. Posluchači prý mají během lekce zejména vyjadřovat své názory a uplatňovat dotazy.

Učitelé se chovají k tomuto vynálezu různě. Zarputile se mu brání zaměstnanec vysoké školy – mluvící nástroj, který obvykle učenlivým hlasem předčítá poznatky z knihy vlastní nebo i cizí. Otázky posluchačů by ho mohly dokonce donutit k tomu (jaká to děsivá představa), aby k věcem zaujímal vlastní stanovisko a pokusil se objevit něco nového. Diskusní formy jsou naopak oblíbeny u pedagogů, kteří chápou přednášku jako inspirativní záležitost. Když začínají výklad, neumějí si představit, o čem budou hovořit za půl hodiny, dovedou však reagovat na každou myšlenkovou narážku. Shlédli se v divadelních forbínách a v Janu Werichovi a snaží se mezi posluchači najít svého Miroslava Horníčka.

Zvláštním případem jsou učitelé vyžadující dotazy písemné. Snad získávají dokumenty do osobního či vědeckého archivu, snad chtějí dotazy cenzurovat a možná si ani neuvědomují rizika spojená s tímto postupem nebo naopak taková nebezpečí vyhledávají. Písemně uplatněné otázky mívají totiž nezřídka šokující ráz.

Stalo se například, že začínající asistentka přednášela rodinné právo a za jednu z příčin hlubokého a trvalého rozvratu manželství a tím i důvod k rozvodu označila impotenci manžela. Studenti vytušili svou příležitost a poslali jí anonymní lísteček s textem:

1. Může být i přílišná mužova potence důvodem hlubokého a trvalého rozvratu v manželství?

2.  Co se dá – podle Vašeho názoru – kvalifikovat jako přílišná potence?

Mladá dáma za katedrou se zarděla, ale nepozbyla duchapřítomnosti. Prohlásila: „Dotaz má spíš mimoprávní neboli metajuristický charakter a kvalifikovanou odpověď na něj by mohl poskytnout jen znalec z oboru sexuologie.“ Nenápadně studenty poučila, že latina je báječný lék proti rozpakům, že právník by měl v prvé řadě zkoumat, zda je příslušný k vyřízení určité záležitosti, a že navíc musí využít služeb expertů.

Jindy zase dorazil za katedru papírek se slovy: „Říká se o Vás, že jste nejchytřejší muž na fakultě. Je to pravda?“ Pedagog výrazným hlasem dotaz přečetl a pronesl: „Nemám komentáře!“ Budoucím politikům předvedl jedno z obvyklých vyjádření na tiskové konferenci. Naznačil také, že určité dotazy si lze objednat, popřípadě vymyslet.

Celkem se zdá, že silné učitelské osobnosti vítají dotazy složité až potměšilé i otázky, na které se těžko reaguje. Jejich prostřednictvím mohou studentům ozřejmit, jak jen diletant je s každým problémem hned hotov; naopak opravdový odborník se pozná i podle toho, že přizná tu či onu dílčí nevědomost.

Jakýsi Jacques Loeb prý v podobné situaci otevřeně řekl: „Nemohu vám odpovědět, protože jsem si třetí kapitolu ještě nepřečetl v učebnici, ale když přijdete příště, už to budu mít přečtené a snad budu schopen vám odpovědět.“

Dotírajícím studentům lze poskytnout i praktická poučení. Profesor Arnošt Wenig-Malovský, znamenitý právník, doporučoval: „Nedovedete-li tazatele uspokojit, alespoň pochvalte jeho otázku“ a sám se tím často řídil. Potvrdil, že správný pedagog přednáší nejen svůj obor, ale učí v každé vhodné souvislosti o životě vůbec. A otázky z posluchárny, zvlášť dotazy méně obvyklé, mu k tomu poskytují mnohou příležitost.

Petr Hajn

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 2 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 31

 

Chapadlo

Krátká zpráva o krátké návštěvě

Kam jsme se poděli...

Obchodní smlouvy v „novém“ kabátě

Jedna kočka za druhou

Lesk a bída vědy historické

Ostrovy života - dvojí metr

Poněkud rozpačité divadlo

Co se v mládí naučíš...

Uznáme manželství osob stejného pohlaví?

Senátní zpravodaj

Jdou si s náma zaslawjenit!

HOSPODY No.6

Pohádka na nedělní odpoledne

Za pozemkovým právem

JAK SE ŽIJE NA NAŠÍ FAKULTĚ

Diskriminace na naší fakultě

Rapující školka

Když se studenti táží

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners