Obchodní smlouvy v „novém“ kabátě

Nedávno vydaná kniha ,,Obchodní smlouvy v praxi“ od doc. JUDr. Karla Marka, CSc. navazuje, jak sám autor uvádí, na jeho dřívější publikaci ,, Smluvní typy druhé hlavy třetí části obchodního zákoníku a jakákoliv podobnost není tedy jen čistě náhodná. Popis některých smluvních typů jako by dokonce z oka vypadl úpravě ve starších skriptech. Student obchodního práva tak musí vyřešit zásadní otázku - bude stačit stará, řadu let osvědčená, knížka z druhé ruky, protože staré smluvní typy přece nerezaví nebo si opatřit knihu novou, která je sice dražší (ikdyž levnější než komentář k zákoníku), zato ale vypadá na první pohled úplně stejně. Já tu nejsem od toho, abych Vám radil jakou variantu si zvolit, ale abych upozornil na to, že první pohled nemusí vždy odpovídat skutečnosti.

Zákonodárci asi nemají studenty rádi a do začarovaného kruhu neustálých novelizací se občas dostane i obchodní zákoník. Takzvaná harmonizační novela, která totálně překopala subjekty obchodního práva, se dotkla v řadě míst i smluvních typů. V knize Obchodní smlouvy v praxi by si pozorný čtenář všiml, že je tu popsána řada změn, ať už se týkají prodeje podniku, skladování, tichého společníka, smluv k zajištění přepravy zboží nebo třeba obchodního zastoupení, kde se tato novela pod vlivem směrnice 86/653/EHS podepsala asi nejvíce. Ti opravdu všímaví by zde mohli dokonce objevit i jeden smluvní typ navíc (těm méně všímavým raději řeknu, že se jedná o smlouvu o nájmu podniku).

Proti studentům zvyklým na staré pořádky nestojí ale jen zákonodárci ale například i Mezinárodní obchodní komora v Paříži, která si dovolila vydat v roce 2000 nové Incoterms. Milovníkům mezinárodního obchodu (kterých ale, jak jsem se nedávno mohl sám přesvědčit, třeba ve čtvrtém ročníku zrovna moc není) by určitě srdce zaplesalo nad jejich jasným a přehledným popisem. Krom toho jsou v nové publikaci konečně uvedeny všechny, doc. Markem tak oblíbené (hlavně u zkoušky), pojmy související se smlouvou o dílo, protože znalost toho, co přesně znamená provozní soubor, dílčí provozní soubor, provozní jednotka nebo generální dodavatel, finální dodavatel a finální poddodavatel a jiné pojmy demonstrující naši jazykovou bohatost přece patří k základním znalostem nejen každého stavitele, ale i studenta práv. Pár příkladů akreditivů ze starší knihy je tu nahrazeno více jak deseti druhy těchto platebních prostředků, protože nikdy nevíte, kdy budete v životě potřebovat „back to back“ akreditiv nebo akreditiv „s červenou doložkou“.

Výhodou této publikace je i, ne vždy uváděný, rejstřík, protože najít rychle rozdíl mezi factoringem a forfaitingem je často otázka života a smrti. Bohužel ani zde nenajde člověk žádný veselý obrázek, což jen svědčí o malé spolupráci autorů skript s kreslíři Octopusu. Musíme se tedy smířit jen se starými známými hlavolamy a rébusy v úvodní části knihy neboli dvanácti schématy u pramenů a pravidel obchodního práva.

Luboš Jemelka