OSTROVY ŽIVOTA – DVOJÍ METR
Potemnělou chodbou činžovního domu se blíží unavená žena, matka několika dětí – takových se dnes již mnoho nevidí. Je obtěžkána čtyřmi velkými nákupními taškami. Odemyká dveře a v předsíni ji vítá malé dítě a ptá se: „Proč neseš ty tašky plné jogurtů? Já už to nechci jíst!“ a vzteká se. Ale starostlivá maminka mu vysvětluje: „To je výkupné, ty hlupáčku! Dokud jich nenakoupíme dost, tak nám ji nevrátí!“
Ano, i takhle nějak by mohla vypadat reklama na výrobky firmy Danone. Kolik z vás by asi oslovila? Koupili byste si potom výrobek se značkou „Ostrovy života“?
Jistě si ještě všichni vzpomínáte na reklamu vyzývající k darování kostní dřeně, tato reklama byla po odsouzení Radou pro reklamu stažena. Propagační plakát nabízející manžela v dobrém stavu byl shledán neetickým, využívajícím strachu adresátů.
Je s podivem, že taková reklama mohla jen stěží zjednat nějakému skutečně komerčnímu subjektu neodůvodněný prospěch v hospodářské soutěži či komparativní výhodu podobného charakteru, přesto je považována za hrozbu pro hodnoty, které naše společnost uznává a chrání.
Po celou dobu až do svého stažení existovala tato reklama vedle gigantického projektu „Ostrovy života“, vytvořeného pro takové kolosy spotřebního průmyslu, jako jsou Danone, Pepsi Cola, Vitana či Opavia. Tato kampaň atakuje spotřebitelský tábor s výrazně vyšší agresivitou a schovává své obchodní záměry za pomoc Nadaci Charty 77 – Kontu BARIÉRY, která s tímto nápadem přišla. Jedna z kampaní byla shledána závadnou, druhá funguje vesele dodnes. To, že pečlivě propracovaná kampaň, která na vás útočí několikrát denně z plakátů, billboardů, tiskovin a v neposlední řadě také z televizní obrazovky, zůstává nepovšimnuta i ze strany subjektů představujících samoregulaci reklamy, to je v naší zemi takový ten běžný výsměch. V civilizovaných zemích se tomu ale říká jinak! Peníze na konto „Ostrovů života“ sice plynou - byť velmi pomalu - ale za jakou cenu?!
Zatím tu klidně dál fungují společnosti, jimž bylo umožněno postavit svůj ekonomický profit z velké části pouze na vydírání početné a finančně atraktivní skupiny rodičů, kteří jsou touto kampaní denně nuceni dokazovat své sociální cítění a přezkušování ze znalosti mravních norem. Nekup! A uvidíš!!!
Navíc využití rodičky, popové hvězdy Lucie Bílé – matky toho roztomilého, malého, sympatického… Filípka , nepochybně umocňuje dojem spotřebitelů, že koupí jogurtu Danone naplňují mravní zákon a ještě je zbavuje strachu o děti této země, kterým jinak hrozí i smrtí. V opačném případě se zdá, jako by se při konzumaci obyčejného jogurtu dopouštěli něčeho špatného.
Tak nám ta občanská společnost moc nefunguje, co, pane Havel? Zakážeme propagovat dárcovství kostní dřeně a klidně dál cpeme prachy do žrádla.
Robert Cholenský
Autor se těší na vaše reakce osobně nebo na e-mailu rchol@mail.muni.cz.