Co se v mládí naučíš…

aneb o smysluplnosti razítka v praxi

Student Iks Ypsilon, narozen 17.11.19??, UČO 12345, bytem Zde, studuje X. semestr prezenčního studia v magisterském studijním oboru Právo na Masarykově univerzitě v Brně, Právnické fakultě. Student je povinen vykonat dle učebního plánu odbornou praxi v délce 2 měsíců v termínu od 18.2.2002 do 12.4.2002. 

Obracíme se na Vás se žádostí o umožnění vykonání odborné praxe uvedenému studentovi. Po skončení praxe uveďte, prosím, stručné hodnocení studenta a potvrďte délku absolvované praxe.

Tolik žádost o vykonání odborné praxe, kterou byl vybaven každý úspěšný kandidát při zápisu do bloku D, a kterou by měl v půli dubna zase vyplněnou odevzdat výměnou za téměř poslední parafu do památníčku. Sama fakulta však praxi zajišťuje jen malému počtu příslušníků daného ročníku a ostatní jsou odkázáni na vlastní aktivitu a známosti ve stavu právnickém. Ačkoli se právě nacházíme uprostřed doby v níž bychom se neměli s páťáky na chodbách fakulty potkávat, několik jsme jich vyzpovídali, abychom si mohli o této části studia vytvořit konkrétní představu.

Soudy

I v rámci jednotlivých právnických povolání, v nichž je praxe obvykle vykonávána, lze oddělovat několik úrovní zapojení konkrétního studenta/studentky. V budově soudní se lze setkat například s variantou „Dobrý den, na úvod si uděláme exkursi po budově, abyste věděli kde a co hledat“, když po skončení takové exkurse jsou praktikující na týden posláni domů, aby nabrali síly na program týdne následujícího – ukázku Spisu. Středovým modelem je stav, kdy jsou praktikanti přiděleni k jednotlivým soudcům a na jejich zájmu a ochotě pak závisí průběh praxe. Někteří soudci využijí každou osobu k odlehčení svých beder a student pak maká jako šroub od rána až do odpoledne, někteří pouze oznámí zájemcům dny, ve kterých je možno je spatřit v taláru v příslušné jednací síni, pouze v lepším případě přidají ještě informaci o obsahu jednání. Existuje však také soud (a není až příliš daleko), kde je zájemcům o nabytí na fakultě tak vzácných praktických informací na úvodní schůzce sděleno datum, kdy jim bude uděleno razítko a tito jsou zároveň slušně požádáni, aby svou zbytečnou přítomností laskavě nevyrušovali soudce z důležitější činnosti.

Státní zástupci

Poměrně méně početná je skupina praktikantů na státních zastupitelstvích. Všeobecně zde platí co bylo řečeno u soudů, ale v konkrétní rovině snad pár poznámek. Někteří veřejní žalobci používají praktikanty jako statistické analyzátory, kteří od osmi do tří hledají ve spisech počet a důvody odvolání, jiní jim přenechávají třeba roli dozoru při seznamování obviněných se spisem. A jiní svého přidělence dosud neviděli.

Advokáti a ti druzí…

Nemá cenu rozebírat případy advokátů (exekutorů, notářů) rodičů, kteří nezbytné razítko své ratolesti samozřejmě dají, nezávisle na tom, zda tito pomáhají stírat prach na spisech od svých deseti let, nebo ještě ani neví, kde má rodič kancelář. V ostatních případech pak jde škála možností od jednoho pólu ke druhému. Někteří dlouholetí praktici si v průběhu povinné praxe důkladně proklepnou kandidáta na pozici koncipienta, neodpustí mu ani jeden den a důkladně využijí neplacené pracovní síly. Jiní se spokojí s občasnou návštěvou, spojenou kromě kávy a koláčků ještě s diskusí nad nějakým tématem (případem) vhodným k prodiskutování ještě s nějakým teoretikem na fakultě – což je pak úkolem praktikanta.

Stejně tak možnost využít někoho na dva měsíce jako odbornějšího poštovního doručovatele nezůstává nevyslyšena a dotyčný jedinec pak obvykle (zejména v Praze) lítá zběsile od podatelny k podatelně. A na závěr samozřejmě nemůžeme opomenout variantu také ne neobvyklou, kdy si „praktikant“ pouze zařídí razítko a spokojeně píše diplomku (řádný termín odevzdání diplomové práce je 31. března každého roku). K dokonalosti tuto možnost dovedl jeden nejmenovaný, který razítkolovectvím pověřil své kolegy.

Ostatní

Na závěr musíme zmínit i skupinu praktikantů, kteří se do žádné dosud použité kolonky nevešli. Jedná se jednak o jedince aplikující své bezpochyby široké teoretické znalosti v nějakém větším či menším podniku, jednak zastánce občanského sektoru realizující nemalé cíle pro blaho všech. V tomto směru musíme konstatovat, že při akceptaci dokladů o vykonání praxe se příslušná paní proděkanka řídí optimistickým heslem „Ať dělá právník cokoli, vždy se jedná o odbornou praxi.“ Je-li tomu tak vždy, je otázkou, ale na druhou stranu je zvolené řešení dobré, protože i studentovi, který celé dny řídil dodávku a rozvážel obědy, může být do kolonky stručné hodnocení napsáno, že svou práci dělal dobře a svědomitě plnil svěřené úkoly. A určit hranici odbornosti praxe by pak musel jedině Evropský soud pro lidská práva.

Summary?

Co lze z toho všeho dovodit. Asi jen tolik, že stejně jako ve všech ostatních částech výuky, lze dle zvolené instituce a konkrétní osoby i zde proplout bez jakékoli praktické činnosti a námahy (nepočítám-li cestu pro razítko), ale i velmi plodně a hekticky využít nabízeného prostoru k získání tolik potřebných praktických dovedností. Záleží však na zájmu studentstva, osobní odpovědnosti a také úctě k pravidlům (zákonům). A  která skupina je větší to snad už ani nemusím dodávat.

Octopulos Junushalieva

toho času ve výkonu praxe