Proč se na mne ten člověk tak poťouchle dívá? Jak to říkal - Jan Hladký, no, povědomé to je, ale to je asi tak všechno. Času na seznámení bude dost - asi tak do šesti hodin ráno, kdy dorazíme do Florencie.
Je úterý a je dost melancholický listopadový den. Brno se s námi loučí ošlehané mrazem a brzy je tma. Ta tma je na můj vkus v tomto období až příliš často. Člověku se pak nechce nic dělat, myslet, vyvíjet aktivitu, neusnout... A tak sedíme a koukáme. Na sebe. Nikam jinam se totiž díky dokonalé cloně orosených oken zkombinované s tou nejčernější možnou rakouskou nocí dívat nelze.
Kdo se to vlastně veze do Itálie? Asi šest senátorů (včetně těch z profesorské komory, jejich přátel a přítelkyň), nějací OCTOPUSáci a ELSAci, ale většina jsou studenti zcela neobvykle obyčejní. Hlavně ti, kteří od počátku chápou zcela seriózní poznávací zájezd jako Italia Notor Tour ’98.
Pane kolego, nevtahujte do tohoto masového sdělovacího prostředku, kterým Octopus nepochybně je, detaily, známé a zajímavé jen účastníkům zájezdu. Povězte radši něco o našem průvodci!
Římem a životem provází Dr. Antonín Žíla, známý drak a proháněč turistů po památkách. Znáte to. Během deseti sekund jste zavaleni sledem letopočtů a jmen, poté následuje dvacetisekundová prohlídka a třicetisekundový přesun k jiné památce s desetisekundovým výkladem a dvacetisekundovou prohlídkou .... tak rychlé to samozřejmě nebylo, ovšem ta kvanta důležitých ruin, které jsme navštívili, stovky madon s dítětem a desítky kostelů, to už jsem dlouho neviděl. Připočtěte k tomu vysoce odborný výklad, místy velmi brutální poznámky (věděli jste, že sv. Vavřinec byl po exekuci seškrabován z grilovacího roštu?) - to je organizovaná část naší římské cesty.
Zapomněl jste na spoustu fontán, které jsme za tu hrstku dní viděli. Stříkající, tekoucí, stojící voda, ba plné gejzíry vody a vodní tříště jsou v Římě opravdu na každém rohu a člověk jim tak podlehne, že se z nich nerozpakuje i napít. Kdo z nás by se napil třeba z kašny na Zelném rynku?
Povídám, pij pomalu, synku, je to studené ….
Musím však potvrdit, že pan Žíla je opravdu fenomén. Pro tu osobu je cestování a poznávání dálek a historie vším a někdy to skutečně působí tak, že k životu nic jiného nepotřebuje, Vše, co zná, se snaží vám jako úplným laikům předat, a to se mu daří. Škoda, že u nás není zvyk, podobně jako se dělají recenze na desky, film či divadlo, dělat i recenze na původce. Pan Antonín Žíla by obstál!
Nejzajímavější je samozřejmě objevit Itálii bez památek a umění. Itálii dneška, Itálii pizzerií a útulných Café v zapadlých uličkách starého Říma.
Takže: numero uno je café na Isola Tiberina, druhá v pořadí je pizzerie ve čtvrti Trastevere na via Lungarone, doporučovanou je i restaurace Torst na rohu Piazza Navonna a Corso di Vittore Emmanuel. Pohlednice kupujte v obchůdku za památníkem Viktora Emanuela a Trajánovým sloupem, směrem k italské Národní bance, nebo kousek od Vatikánu v jakési uličce směrem na Trastevere.
V této chvíli narážím trochu na problém, jak na čtenáře přenést atmosféru nočního posezení u fontány di Trevi, či nádhernou nesmyslnost konverzace s bangladéšským prodavačem rudých růží na Španělských schodech (ten člověk by Vám je vnutil, i kdyby už nebyla jediná žena na světě. Nám ovšem ne. Naštěstí jsme podobné týpky potkali už na jiných místech a vypěstovali si také určitou imunitu). Jak chcete popsat dojem, který dělají ruiny Hadriánovy villy nebo závan antiky, který cítíte na Fóru Romanu?
Ne, to nebyl závan, to byl úplný uragán antiky. Na takovém místě člověku připadá, že za nejbližším dórským sloupem na něj nutně promluví hlubokým hlasem statný muž v tóze, ve kterém vytuší minimálně senátora, a který jej v lepším případě pokárá za neslušný turistický oděv, v horším případě pak nechá zotročit.
Ale antikou Řím nekončí – začíná středověk a katolicismus si buduje svoje pomníky. Jak máme popsat důstojný majestát Lateránské baziliky, nebo Svatého Petra, který jim dodala Církev v době svého největšího světského lesku a slávy? Jakými slovy vylíčit tmavé a úzké prostory katakomb, jež nás vedou k přesvědčení, že první křesťané byli zcela určitě krtci?
Dosti tedy lamentování nad tím, že napsat chci a nemohu. Jeďte do Říma a uvidíte.
