zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 13
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2168. (Sessions 2122)
Rozhovor s  panem Josefem Bejčkem, děkanem PrF MU
     

Výročí, která naše fakulta slaví, by neměla být pouze příležitostí ke vzpomínkám, nýbrž i k zamyšlení nad současností a k pohledu do budoucna. Nejen na tyto věci jsme se zeptali člověka snad nejpovolanějšího, děkana Josefa Bejčka, a nedalo nám to, abychom zároveň nepoložili i některé otázky osobnějšího rázu, čímž bychom čtenářům rádi přiblížili i osobnost pana děkana.

Pane děkane, studoval jste na této fakultě těsně po jejím znovuobnovení. Jak vzpomínáte na dobu svých studií, jak jste vnímal atmosféru, která tehdy na fakultě panovala, a můžete ji nějak srovnat s atmosférou a podmínkami studia dnes?

V době mého studia mi přirozeně chybělo jakékoliv srovnání (zejména zahraniční) a mohl jsem proto srovnávat jen se svými osobními představami. Několika učiteli jsem byl zklamán a disgustován, některými (bylo jich méně) inspirován, ba i nadšen. Atmosféra na fakultě byla mnohem svázanější a formálnější než dnes. Hloubku toho, oč jsme byli jako studenti ve svém odborném rozvoji ochuzeni, jsem si uvědomil až později, když se mi naskytla možnost navštívit některé zahraniční školy. Nicméně i tehdy se bez ohledu na všudypřítomnou ideologizaci dal získat především vlastní pílí a cílevědomostí a za pomoci osvícenějších učitelů slušný teoreticko metodologický základ právního myšlení. Nedám například dopustit na vynikající formy rozvoje studentské kreativity - výběrové semináře a studentskou vědeckou a odbornou činnost, k níž se chceme v nových podmínkách vrátit.

Mnoho pedagogů rádo vzpomíná na učitele ze svých studentských let, kteří ovlivnili jejich vlastní vědeckou a pedagogickou práci nebo pro ně dokonce byli impulsem k jejich profesní dráze. Myslíte si, že i ve Vašem životě se vyskytl někdo takový?

Samozřejmě, že mám tak jako každý své vzory a přiznávám to. Někdo své vzory při málokdy pravdivé představě o své vlastní jedinečnosti a "vzorotvornosti" popírá, ale každý nutně někým musel být ovlivněn (přinejmenším záporně). Mám vzory záporné (které přirozeně novinám neprozradím), u nichž jsem se ještě jako student zapřísahal, že "takto proboha nikdy ne!" a vzory kladné, k nimž jsem se chtěl přiblížit. Mým obdivovaným učitelem (byť zprvu jen distančním a korespondenčním) a pozdějším ctěným spolupracovníkem v několika projektech byl pan profesor Knapp, jehož vědeckou erudici a geniální synteticko-analytické schopnosti považuji za přírodní úkaz. Za nadšení pro teoreticky nesmírně zajímavou oblast vztahu práva a ekonomiky a za uvedení do vědeckého uvažování vděčím vzoru pana profesora Hajna. Příkladem věcně střízlivého a přitom filosoficko-teoreticky fundovaného právního vědce byl a je pro mě i pan profesor Macur.

Co Vás vedlo k tomu, abyste si jako předmět svého dlouhodobého zájmu vybral právě hospodářské, později obchodní, právo?

Ekonomie mě vždy zajímala a byla pro mě jednou z alternativ po maturitě. Na právnické fakultě k ní z právních předmětů mělo hospodářské právo nejblíž - a když byl navíc v převažující šedi průměrných učitelů misionářem tohoto oboru kreativní a navíc úspěšnou podnikovou praxí prosáknutý pan doktor Hajn, tak co mi zbývalo?

Ve své vědecké práci se zabýváte zejména problematikou smluvních závazků a ochrany hospodářské soutěže. To, že se věnujete právě těmto tématům, nepochybně značí, že jim přikládáte důležitost i v praktickém životě společnosti. V čem ji spatřujete?

Právo je přece svou podstatou smlouva, nebo chcete-li dohoda. I veřejné právo je formou společenské dohody. Přitahuje mě smluvní vyvažování zájmů a hodnot, které je podstatou tzv. soukromého práva. Na rozdíl od ekonoma G. Beckera si nemyslím, že by diskuse měla končit tam, kde se narazí na konflikt hodnot. Ve složitých právních sporech naopak právě tady diskuse začíná. A proč soutěžní právo? To je vrušující zejména konfliktem mezi soukromými zájmy jednotlivých subjektů a společenskou potřebou existence podmínek pro jejich svobodný (!) střet (kartelové právo) a pravidel pro jejich interakci v mezích obchodní slušnosti (nekalosoutěžní právo). Myslím, že tento obor je docela dobrým tréninkem nepředpojatého, flexibilního a analytického myšlení.

Je všeobecně známo, že většina učitelů na fakultě se stačí věnovat nějaké právnické praxi. Dovoluje i Vám Vaše funkce podobné aktivity?

Tato skutečnost svědčí především o kvalitách řady učitelů a nejen o jejich špatných platech. Jsem z dřívější vlastní zkušenosti přesvědčen, že vlastní právní "ambulance" (natož pak "klinika") učitelovu pedagogickou hodnotu podstatně zvyšuje - samozřejmě pokud ji dokáže udržet v rozsahu, který nekoliduje s jeho povinnostmi na fakultě. Jako učitel pozitivního právního oboru jsem se po volbě děkanem vnitřně ustanovil, že naopak já nedovolím oné funkci, aby mě zcela pohltila a odborně znehodnotila. Daří se mi to jen zčásti, ale právní praxe se nezříkám, i když ji mohu provozovat z časových důvodů jen velmi omezeně a výlučně ve formě expertizní a rozhodcovské činnosti.

Přejděme nyní k Vaší práci co by děkana fakulty oslavující 30. výročí obnovení činnosti. Co je pro Vás na konci roku 1998 hlavním tématem, o kterém v souvislosti s vedením školy přemýšlíte?

Předpokládám, že většina budoucích právníků je z romantismu již vyléčena a že nebude šokována tím, že na konci roku 98 nepřemýšlíme především o vznešenějších tématech, nežli je rozpočet na rok 1999. Ten totiž rozhodne o našich rozvojových (nebo jen spoře provozních) možnostech do budoucna. Plně nás zaměstnává tvorba vnitřních předpisů fakulty a univerzity, jakož i úvahy o obsahu učebních plánů.

Jak vidíte postavení PrF MU ve srovnání s jinými právnickými fakultami, popřípadě v mezinárodním srovnání?

Hodnotit fakultu by měli především lidé nezaujatí, a já jsem fakultou značně zaujat. Ve formálním hodnocení v rámci akreditačního řízení dopadla naše fakulta velmi dobře a přinejmenším se rozhodně nemusí ve srovnání s fakultou pražskou stydět. Ještě víc mě těší neformální hodnocení z praxe (i ze zahraničí, a to nejen slovenského), která jsou ještě lichotivější. Spokojen jsem však jen s trendem vývoje, nikoliv s aktuálním stavem fakulty.

Jaké jsou tedy hlavní aktuální nedostatky?

Je toho více. Nejsem spokojen s některými učiteli, s jejich přístupem k plnění pedagogických povinností a ke svému kvalifikačnímu růstu, obecně řečeno k tomu, jak si představují působení na vysoké škole. Mám pocit, že pro některé je místo na fakultě, dobrým závětřím k činnostem, které jindy podporuji, ale za předpokladu, že práci na fakultě vykonávají na 100%. Pak, pokud je jejich kapacita větší, mohou se věnovat dalším činnostem, ovšem ne že pedagogické činnosti věnují 20% své kapacity a zbylých 80% na jiné osobní aktivity.

Rezervy jsou i ve výkonnosti a kvalifikaci některých administrativních pracovníků a v jejich přístupu k okolí.

Nedostatky vidím i v přístupu studentů ke studiu. Např. chodí často do výuky, aniž by byli na přednášce nebo se podívali na předpis, tedy aniž ví, o čem je řeč. A to je až urážka učitele, ale i znehodnocování sama sebe, protože čas je takto obrovsky promarňován. Navíc zdržují ostatní. Efektivita výuky na semináři je mnohem větší, jestliže jsou studenti „předpřipraveni“, ať už samostudiem nebo účastí na přednášce.

Ale není to také spíše věc učitelů, jestli takovouto předpřípravu vyžadují?

Ano, je to věc učitelů.

Nemyslíte si, že část tohoto problému by mohli vyřešit nepovinné semináře, v nichž by byla intenzita interakce mezi studentem a učitelem nepochybně větší?

Jako učitel jsem byl také pro nepovinné semináře, ale jako vedoucí funkcionář fakulty vidím, že například ve srovnání s pražskou fakultou, kde semináře povinné nejsou, dosahujeme na výstupech lepších výsledků, což je potvrzováno i praxí. Tím, že jsou naši studenti povinně kontaktováni, tak - ať chtějí nebo nechtějí - jsou lepší. V opačném případě by byli lepší, pouze kdyby chtěli. Takhle jsou lepší v průměru, což je smyslem povinné výuky. A za druhé, ať je právník liberál nebo ne, musí ctít určitá pravidla a smysl pro povinnost. Je to tedy i určitá forma výchovy. Nebude-li mít student jiné povinnosti, než přijít na zkoušku, mám obavy, že se nebude chovat zcela korektně ani ke klientovi, jako soudce, úředník apod. Navíc rozsah seminární výuky není tak mohutný, aby to studenty omezovalo. Na jiných fakultách či oborech, jako je medicína, farmacie atd., úvahy o nepovinných seminářích nikoho ani nenapadnou, protože všichni ví, že je třeba si každou věc na vlastní kůži „ohmatat“. Mnozí si myslí, že zde to nutné není, ale dobrým právníkem se nikdo jenom ze skript a předpisů nestal.

Svojí účastí na nepovinných seminářích by studenti také mohli vyjádřit svůj názor na kvalitu semináře, což by byl dobrý motivační faktor pro učitele a případný podnět pro vedení fakulty, kdyby výuka nebyla kvalitní.

To je pravda, říká se tomu „hlasování nohama“. Ovšem existuje lepší, strukturovanější i sofistikovanější systém, o který se zajímáme a který chceme zavést. Jedná se o dotazníkovou akci, prostřednictvím které budou mít studenti možnost podílet se na hodnocení učitelů statisticky a sociologicky korektním způsobem prostřednictvím několika rozvrstvenějších a precizně formulovaných otázek, což je lepší než hrubé hodnocení „přijdu-nepřijdu“. Semináře bych tedy nechal povinné, čímž by také reprezentativnost takových výzkumů byla vyšší, protože by více lidí mohlo učitele posuzovat. Myslím si, že to bude dokonce jedním z uvažovaných kritérií hodnocení kvality vysokých škol, zda se využívá zpětná vazba hodnocení studentů. Nevím, proč bychom se toho měli bát. Jde spíše o metodologii, aby měly tyto výzkumy vypovídací hodnotu. Měly by být pravidelné a otázky standardní a formalizované, aby byla vysledovatelná i určitá tendence v čase.

V dubnu příštího roku proběhne konference na téma „výuka práva na počátku 21. století“. Bylo by vhodné systém výuky zlepšit, popřípadě v jakém směru?

Ódium masovosti z fakulty nejsme schopni setřást a jsem přesvědčen, že trend k ní ještě zesílí. Za hlavní problémy považuji jednak sladění masovosti studia a individuální náročnosti a jednak obranu proti zbytečné unifikaci profilu absolventa, k níž nás masovost studia tlačí. Tuto otázku jsme učinili i předmětem jednání různých grémií na fakultě a shodli jsme se na výchově právníka univerzálního v tom směru, že mu po absolutoriu fakulty budou otevřeny všechny další specializační možnosti. Nad (!) tento minimální standard by si každý mohl vytvářet svůj vlastní specializovaný odborný profil a musel by přirozeně nést v praxi i pozdější riziko z jeho špatného odhadu. Nechceme jít institucionálně cestou výchovy např. právníka veřejné správy, právníka-vyšetřovatele, právníka-obchodníka apod., ale chceme umožnit, aby si student takové předpoklady vybudoval již na fakultě studiem předmětů z naší nabídky nebo z nabídky jiných fakult či škol.

K 1.1.1999 nabude účinnosti nový vysokoškolský zákon, jenž umožní vznik soukromých vysokých škol. V Brně vznikne soukromá Moravská právnická univerzita, na jejímž ustavení se podílí několik významných pedagogů naší fakulty. Jak vidíte koexistenci dvou vysokých právnických škol v regionu a kde vidíte místo na jedné straně státních a na druhé straně soukromých vysokých škol v systému vzdělávání?

Nemám vůbec nic proti soukromému školství, které by pod dohledem státu vyžadovalo a garantovalo stejné standardy a dokázalo by zvyšovat vzdělanost národa v rozsahu nebo v oblastech, kde na to stát svými prostředky nestačí. Mělo by se zabránit opakování situace ve středním školství, kterou stát prostě nezvládl, a která vedla ke snížení průměrné kvality středních škol. Bude-li tedy mít soukromé vysoké školství srovnatelné podmínky, jsem pro soutěž, která může být motivační pro všechny.

Myslíte si, že podmínky, které nový vysokoškolský zákon vytváří, této Vaší představě odpovídají?

Neodpovídají, a to zejména v oblasti financování, kde má soukromá škola při přetlaku poptávky mnohem lepší možnosti, a to i při zvážení vysokých jednorázových zřizovacích nákladů. Akreditační proces je upraven nediskriminačně, ale s hodnocením musíme vyčkat až na jeho praktické uskutečňování.

Jak se stavíte k případné participaci pedagogů PrF MU na fungování Moravské právnické univerzity? Neobáváte se odlivu odborníků, potažmo uchazečů o studium?

Právně takové participaci zabránit nelze a ostatně na tom ani nikdo z vedení fakulty nemá zájem. Musíme jen trvat na tom, aby úvazek na veřejné škole byl v souladu s výkonem takového učitele. Jde jen o další argument na misku (ú)vah - kromě důvodů racionalizačně finančních a požadavků akreditační komise - o případné systemizaci učitelských míst na jednotlivých katedrách.

Co konkrétně si má čtenář představit pod pojmem systemizace učitelských míst?

V podstatě to znamená propočet potřeby určitých funkčních míst ve vztahu k úkolům na ten daný útvar kladeným. To znamená, že určitá katedra, určitého rozsahu, určité pedagogické výkonnosti, potřebuje určitý počet profesorů, určitý počet docentů, odborných asistentů a asistentů. Případní uchazeči se už nebudou ucházet o místo na katedře, ale konkrétně místo profesora, asistenta apod. Jestliže se např. někdo habilituje a nebude volné systemizované místo docenta, bude mít hodnost docenta, ale nikoli funkční místo a plat docenta, což je také obsahem nového platového řádu, který prosazuje rektorát. Tento systém funguje v Německu, kde člověk může dosáhnout např. hodnosti profesora, jen pokud se dostane na toto systemizované místo. Vzhledem ke zhoršující se finanční situaci škol očekáváme v tomto směru tlak.

A obavy z odlivu odborníků či uchazečů o studium?

Odlivu uchazečů se neděsím, zatím by nám spíše ulehčil. Nevylučuji, že někdy v budoucnu budeme o uchazeče soutěžit, ale z toho obavy nemám.

Co se týká učitelů, lhal bych, kdybych tvrdil, že by mě nemrzel odchod některých dobrých učitelů, protože dobrou školu dělají hlavně dobří učitelé. A naše škola se také nerodila lehce a teprve teď se dostává do optimálního rozpoložení díky zejména střední generaci pedagogů, kteří jsou dnes v plné síle a ve svém oboru něco znamenají. Nechávám na každém, jak se rozhodne, neboť se domnívám, že jsou to lidé dostatečně uvážliví, aby se dokázali rozhodnout mezi zavedenou jistotou školy, která je ve většině případů vychovala a s kterou je spojena určitá perspektiva, před nejistotou nové instituce, byť třeba lépe zaplacenou. Na druhou stranu by se uvolnila místa pro mladé talentované lidi, takže svět se samozřejmě kvůli nikomu nezboří.

Studenti zejména prostřednictvím svých volených zástupců vyjadřují různá přání či vznášejí požadavky na vedení fakulty týkající se podmínek studia. Na závěr bychom se Vás proto chtěli zeptat, co byste si přál Vy od studentů?

Především náročnost studentů na sebe samotné - pak ji mohou chtít po druhých - nepřipravený student nemůže být náročný na učitele (a obráceně). Cílevědomost, chuť k práci a k přemýšlení. Kritičnost jako neodmyslitelnou vlastnost dobrého právníka

Děkujeme za rozhovor.

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 2 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 13

 

Rozhovor s  panem Josefem Bejčkem, děkanem PrF MU

JUDr. - titul za všechny prachy.

Myslíte pozitivně, nebo pozitivisticky?

O jedné konferenci

OSCAR NEBUDE

Ke stylu odbornému ...

Make room, make room!

Na Kapitol

ŠAVLOVAČKA NAD ZÁSTAVNÍM PRÁVEM

HOSPODY

JAK SE ŽIJE…

Ad Bludný kruh

Bídní Bídníci

Češi, národ bez budoucnosti?

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners