Proč režisér Vladimír Michálek při rozdělování émerických sošek neuspěl se Zapomenutým světlem (jestli se s ním o ně, cákryš, vůbec ucházel), nemíním řešit. Proč bych ale dal pařátek do plamene za to, že neuspěje ani letos s filmem Je třeba zabít Sekala, v mžiku vobjasním. Filmek ten jest sice velice pohledný, řekl bych dokonce vizuálně šumný, scenario Jiřího Křižana neotřelé, hudba Michała Lorence přímo famosní, neohledění hercové polští v obou hlavních oulohách jistě náramná ídea, ale...(to ale!)přímo smutný, až pláčechtivý, jsem byl z toho, co jsem z plátna SLYŠEL.

Mikroklima jihomoravské vesnice za druhé světové války (jižní Morava se natáčela v jižních Čechách, pánové!) ovládané jakousi radou starších místních sedláků (polovina souboru Jihočeského divadla krótí huby po moravském spůsobu) je nezdravě rozklíženo práskačem Sekalem, kterýžto je však tak trochu černým (nemanželským) svědomím jednoho z velmožů. Je PARCHANTEM. (Slovo PARCHANT ve filmu zazní asi milijóntisícstokrát, což outlocitného diváka, jako jsem já, velice dráždí.) Nyní nastávají chvíle, kdy je v zájmu logického ústění příběhu nutné divákům vnutit, že ten Sekal je tedy ee. Takže je zlý na matičku (poslal ji do prdele, tfuj), ve Španělsku píchal jeptišky, donutil nejkrásnější dcérku z dědiny k samovraždě a při druhém setkání s hodným Jurou Baranem (Baran=luterán v čistě katolické obci, promyšlené!), který se jako partyzán ve vsi skrývá, jej ošklivě pocuchá, až mu musí jinak velmi kultivovaný farář (Jiří Bartoška; jedinému - faráři - luterán nevadí, promyšlené!) hrozit: „...ti tu držku rozbiju, že se z toho posereš!“. Tak, tak!

Tak tohoto panáčka je třeba zabít. A udělá to Baran, protože ho tu stejně schováváme, čímž mu prokazujeme velkou službu. A když nebude chtít, jednoduše ho udáme! Tak se tedy rada starších stává radou sekalů.

Jak to bylo dál, neřeknu. Poniváč, co jsem chtěl, to jsem řekl: musel ten můví být, co se týče zvuku (tedy dialogů, ale také dabingu obou polských herců), tak odbytý, tak hloupý, tak nanicovatý, tak samoúčelně sprostý? Nešlo hlavní poselství filmu, které by mne ani na okamžik nenapadlo znevážit, totiž v úplné nahotě ukázat strašidelnost a sprostotu udavačství, navíc smyšlených činů, pro majetek, vykreslit s větším citem pro věc? Nemohli tvůrcové o dílku ještě kapánek podumat?


A tak zbývá poslední otázka: je tato vada natolik podstatná a pro oscárové rozhodčí, kteří dobu druhoválečnou patrně vnímají poněkud jinak, rozpoznatelná, aby Michálkova nominace vyšla i letos naplano? Nepomohou (a už se teda vopakuju), co do obrazu kvalitnímu filmu, šalamounsky svedené anglické titulky? Nepomohou mu dokonce tak, že ten

OSCAR, CÁKRYŠ, NAKONEC BUDE?