Bohužel se jí za naší fakultu zúčastnilo vedle organizátorů jen tolik studentů, k jejichž spočítání by mi stačily prsty jedné ruky. A k tomu bych si navíc musela ještě dva uříznout... Možná, že by pro příště trocha svatého nadšení ze strany studentstva neškodila.
Už v průběhu týdne byly před aulou vystaveny fotografie projektu „Můj svět“, ve kterém romské děti zdokumentovaly život svých rodin. Později bylo vysvětleno, že nápad byl poprvé využit v Harlemu v 80. letech. Všech 600 fotografií bylo vystaveno v Galerii U prstenu v Praze a posléze putovalo po České republice a zahraničí.
V pátek také odstartovaly první přednášky. Ve 140 (pro pamětníky v 93) se sešli studenti ze všech univerzit Čech, Moravy a Slovenska i lidé z praxe. Počet kolísal kolem 109 v závislosti na únavě a přednášeném tématu. Mgr. Lhotka z Muzea romské kultury přednesl příspěvky o historii romské komunity na našem území a romském holocaustu doplněné dokumentárními filmy. Těm, kteří se domnívají, že není na škodu znát něco o těchto stále ještě spíše utajovaných kapitolách naší historie, doporučuji přílohu časopisu Veřejná správa č.41/1998.
Na slavnostním zahájení se vedle primátorky JUDr.Dagmar Lastovecké a nového rektora prof. Jiřího Zlatušky „blýskl“ i pan děkan Bejček, jehož příspěvek vedle sedící Bratislavan komentoval slovy „tedy tak poetického děkana jsem ještě neviděl.“
V sobotu po snídani se přítomní rozdělili do sedmi workshopů zaměřených na různé aspekty soužití romské komunity s majoritní společností. Samozřejmě byl jako první zaplněn Kumar Vishwanathan, ale i zbývající uspokojili vysoké nároky účastníků.
Odpolední blok příspěvků zahájil všemi očekávaný Vladimír Mlynář se zprávou o činnosti vládní mezirezortní komise pro Romy za dobu jeho působení. Dá se říci, že asi celkem realisticky shrnul její možnosti v současném strukturálním zařazení a nabídl případná řešení. V následné debatě asi třikrát zopakoval „pravděpodobně jsem se špatně vyjádřil“, ale jinak nebylo možno jeho projevu nic namítat.
Možná nemluvím za všechny, ale tento článek píšu já, a tak si dovolím tvrdit, že přednáška prof. Barkana o černošském hnutí za lidská práva v 60.letech, o pozitivní diskriminaci a ochraně menšin byla absolutně nejlepší. Nebudu zde prozrazovat podrobnosti, ale její překlad ve Sborníku konference bude stát určitě za pečlivé pročtení.
Téma „Romové na Slovensku“ doplnil PhDr. Mann ze SAV diapozitivy z romských osad, které pro vetšinu znamenaly docela slušný šok.
Kulturní večer předznamenal film F. Gogola „Výpověď Roma Františka Daniela“, ve kterém dotyčný popisuje svůj život za války před holocaustem a přežívání v koncentrácích. Poté se přítomní přesunuli do sálu Vojenské akademie k poslechu romské cimbálovky, kde provozovali tanec a s tím spojené aktivity.
Na nedělní ráno s doc. Jílkem se dostavili spíše zocelení jedinci a rozhodně nelitovali. Ani nevíte, jak je „Ústavněprávní ochrana národnostních menšin“ zajímavá (a vůbec nejsem ironická - kdo nebyl, ať lituje, o hodně přišel).
Následná „Ochrana menšin v Rakousku“ dr. Scheue vhodně doplnila načrtnutou polohu.
Výsledky práce ve workshopech byly předneseny na veřejnosti, podrobeny dotazům a snad vyjdou ve Sborníku společně s přednáškami.
Závěrečná panelová diskuse s Mgr. M. Horákovou (není snad nutno představovat), prof. Barkanem a dr. Scheuem důstojně zakončila náročný program a snad na otázky, které zůstaly nezodpovězeny, budou i v budoucnu hledány odpovědi. Bylo by snad možno chápat tuto konferenci jako pilotní snímek k dalším pokračováním.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem těm, jež kolem této akce běhali, protože žádné problémy nebyly nikdy tak nepřekonatelné, aby se během chvíle nedaly vyřešit. Díky.
A všem ostatním, kterým se zdá, že ELSA a BAK jsou podniky, ve kterých si členové jen rozdělí funkce a pak běhají po škole tak, že okolí je tlakovými vlnami vrháno na stěny, bych doporučila, aby už konečně začali něco dělat nebo se aspoň zúčastňovat. Jedna dobrá věc jim už bohužel utekla.
(autorka není členem ELSA, BAK, žádné strany ani jiných podobných organizací či spolků)