Strávil jsem víkend u volební komise. Takové té klasické – čtyři důchodci, tři studenti a magistrátní úřednice - zapisovatelka. Volilo se jenom komunálně, účast byla asi padesátiprocentní a vyhráli komunisti. Ale o to nejde.

V sobotu odpoledne při sčítání hlasů vyšlo najevo, že několik voličů nepoužilo při označení vyvolené strany či kandidáta bůhvíjakou normou předepsaného znaku X (dále jen „ležatý křížek“), ale znaku + (dále jen „stojatý křížek“). Jako by toho nebylo málo, jeden nechutně nepřizpůsobivý volič se vysmál křížkům vůbec a „svou“ stranu zafajfkoval (Ö)! Komise stála před právním Rubikonem – uznáme to? O křížku stojatém se rozvinula široká diskuse, která, vyústivše v hlasování, odmítla mu přiznat právní relevanci, pravděpodobně pro nejednotnost výkladů znaku. Co když volič nechtěl vyjádřit vůli „ať je zvolen“, ale stojatým křížkem sledoval něco jiného, třeba „ať chcípne“? V bitvě o stojatý křížek se ocitl i můj spolužák, t.č. místopředseda vedlejší komise. Musím mu však přiznat neskonale větší odhodlanost, se kterou pozvedl korouhev legality a střídavým vzýváním Svatého Iva a připomínáním své jedničky z ústavka (a snad i autoritou funkce místopředsedy komise, protože málokdo respektuje nablblé a nanicovaté funkce tolik jako důchodci pokřivení čtyřiceti lety komunismu) vydobyl svislému křížku satisfakci.

Pokud tedy stojatý křížek měl za některých okolností jakous takous šanci uspět, pak fajfka hrdě kráčela přímo proti zákonné zdi. Projev vůle Ö seznala komise absurdním, směšným a zmateným, se smíchem jej smetla se stolu, poplivala a spláchla do propadliště dějin. Zcela v souladu s dikcí zákona, zcela proti zdravému rozumu. Odmítnout podepsat protokol mi připadalo jako trapná póza, navíc by to komisi značně zdrželo ve chvíli, kdy kolegové důchodci už pospíchali domů na večeři. Se zvoláním ať žije František Kriegel, který nepodepsal