MY VERY FAIR LADY

„Pane, pote ně na tu pugétku…“ jedna z prvních vět vleúspěšného představení Městského divadla v Brně „My fair Lady ze Zelňáku“. Původní klasický starověký motiv ve zpracování G. B. Shawa pod názvem Pygmalion zná jistě notoricky každý….. no pro naprosté divadelní analfabety krátká rekapitulace:

Jazykozpytec prof. Higgins potkává pouliční květinářku Lisu Doolittlovou a tohle přisprostlé děvče s její slangovou angličtinou chápe jako surový diamant hodný jeho ruky klenotníka. Uzavře sázku s přítelem plukovníkem Pickeringem, že Lisu do šesti měsíců naučí mluvit a vystupovat jako opravdová Lady, což neustálým etiketickým trýzněním a jazykovou dresurou nakonec dokáže. A samozřejmě se tradičně do svého „výrobku“ zamiluje, ale Lisa, ačkoliv taky zamilovaná až po uši, ho odmítá kvůli jeho nabubřelosti a samolibosti. Nakonec vše dopadne překvapivě dobře, stylem „a je ruka v rukavě“.

Městské divadlo převzalo tohle zpracování s myšlenkou nahradit v překladu nespisovnou češtinu brněnským slangem – hantecem . Takže Líza Ďulínková a její soukmenovci promlouvají z ulic Brna již pomalu vytrácející se specifickou řečí.

I pokud nejste v hantecu příliš kovaní, nemusíte mít obavu z návštěvy tohoto skvělého představení, protože pro naprosté „neználky“ je součástí programu hanteco-český slovníček, takže ztráta kontaktu nehrozí.

A ještě jeden soukromý tip na závěr, určený především ženskému pohlaví: V orchestřišti lze během tohoto představení zahlédnout jednoho z nejvíce fascinujících „kořeňů“* vůbec. Hraje na klasickou a španělskou kytaru a je opravdu, ale opravdu úžasný. Návštěvu tohoto představení, zvláště v prvních řadách, opravdu vřele doporučuji.

Vlaďka Jabůrková

*kořeň = muž velmi pohledného a sympatického vzhledu