Edutainment

Cinkotem rolniček na šaškovské čapce jsem, jako Heine, lidi přiměl, aby mě poslouchali. Každá vskutku intelektuální práce je humoristická.

G.B.Shaw

Ten pojem uvedený v titulku vznikl z anglických slov „education“ (výchova, vzdělání) a entertainment (zábava). Do češtiny se dá nejspíše přeložit jako „vzdělávání prostřednictvím zábavy“. Nejde o nic tak převratně nového (už Komenský doporučoval „školu hrou“) ani specifického pro oblast vzdělání. V médiích, zejména v soukromých televizích, provozují informační zábavu („infotainment“); také mnohá reklamní sdělení připomínají kreslené anekdoty či rozhlasové a televizní skeče.

Pokusme se uvést, jaké funkce plní a jakých postupů používá edutainment na vysokých školách. Především se nemůže jednat o nezávazné bavičství a vtipkování, při němž duch učitelův volně vlaje. Platí to již pro sám pokus protřepat bránici posluchačů a tím připoutat nebo oživit jejich pozornost. I zde musí existovat jakás takás souvislost s námětem, jemuž je věnována vzdělávací lekce. Tak právnickou přednášku o ochraně jména a jiných atributů fyzické osoby lze uvést zjištěním, že člověk je vlastně jen klubko komplexů držených pohromadě občanskou legitimací a jménem v ní uvedeným. Ironická tvrzení pomohou k tomu, aby si studenti vštípili do paměti poznatek, který jejich pedagog považuje za důležitý. Tak jeden z učitelů medicíny říkával: „Pokud někdo artroticky zanícené kolenní klouby léčí teplými obklady, měl by dostat studený obklad na čelo.“

Ve společenských vědách plní metafora často stejnou funkci, jako kontrolní pokus ve vědách přírodních, a pomáhá odhalit podstatu určitého jevu. Tak lze například tvrdit, že ve sporech o urážku na cti nebývá omluva tou nejlepší satisfakcí. Někdy připomíná počínání, při němž usilujeme o to, abychom již vymačkanou zubní pastu vrátili zpátky do tuby.

Jiný pedagog opět v této souvislosti uvede příklad omluvného prohlášení, jež prý znělo: „Odvolávám své tvrzení, že polovina členů obecního zastupitelstva v naší obci jsou korupčníci. Pravda je, že polovina členů tohoto zastupitelstva korupčníci nejsou.“

Studenti také snáze pochopí, co znamená právní fikce (tj. umělá zákonodárcova konstrukce), a odliší ji od právní domněnky, když jim učitel poukáže na starší lázeňský řád, v němž stálo: „Do ženského oddělení lázní je dovolen přístup jen ženám. Pro účely tohoto řádu jest plavčík považován za ženu.“

Zábavnost pedagogického působení může vůbec spočívat v zajímavosti skutečných příkladů z praxe. Proto edutainment mohou uplatňovat i ti učitelé, kteří nemají zvláštní smysl pro humor a již vůbec nedovedou vykládat anekdoty. Ty se ovšem také uplatní v pedagogice prostřednictvím zábavy; měly by ovšem být používány „cum grano salis“ a tak, aby se nedotýkaly určitých skupin populace (žen, jiných národností, jedinců tělesně postižených). Vyloučeny nejsou ani anekdoty pikantnější, ostatně běžné na medicíně. Musí ovšem sloužit k osvětlení problému (smáti se je lépe věděti) nikoliv jen k šokování posluchačů a sebeukájení vypravěče.

Vezměme si takovouto příhodu: Čech nervózně přechází v polském městě před hotelem. Místní obyvatel, domnívaje se, že muž hledá ubytování, ho zdvořile osloví: „Pan šuka meškanje (psáno foneticky)?“ Rozdurděný Čech na to odpoví: „Ale kdepak, já jsem zmeškal šukání.“ Na této anekdotě lze zajisté demonstrovat filologův výklad o tom, že jazyky sobě blízké používají stejná slova v jiném významu, což u příslušníků druhého národa může vyvolat pobavení. Použití takového příkladu bude působit ještě důvěryhodněji, když přednášející filolog dodá, že slovo „šukat“ vyjadřovalo ve starší češtině (jak zaznamenáno u Boženy Němcové např. ve spojení „šukat po světnici“) činnost docela počestnou a až později se stalo jedním z řady vulgarismů, sloužících k označení činnosti jiné.

Obecným zdrojem komična bývá i další fyziologický pochod – vyměšování. Proto vše, co souvisí s postnutritivními zbytky (tak jsou lidské výměšky označovány v amerických kosmických projektech), lze v rozumné míře použít i k tomu, aby pedagogovo poučení nebylo takříkajíc bez chuti a bez zápachu.

Máme, dejme tomu, demonstrovat zjištění, že v právu nekalé soutěže nezáleží na zaviněném jednání a že k soutěžnímu střetu může dojít mezi subjekty, které působí ve zcela rozličných oblastech lidského konání. Tuhle skutečnost lze pěkně předvést na příkladu z německé soudní praxe.

Známý výrobce parfémů z Kolína nad Rýnem a majitel ochranné známky „4711“ žaloval provozovatele fekálního vozu z menšího města; tomu bylo přiděleno (prý náhodně) stejné telefonní číslo, jež výrazně umístil na svůj vůz. Soud žalovanému nařídil, aby odstranil závadný stav tím, že požádá o změnu tohoto čísla.

Závěrem uvedu ještě jednu anekdotu, v níž se operuje se stejnými rekvizitami jako v historce předcházející a jež je použitelná ve více oborech. To prý obchodní zástupce v parfumerii odjel na služební cestu a jeho manželka u sebe přijala milence. Jak už to tak v anekdotách o cesťácích bývá, manžel se neočekávaně vrátil a manželka ukryla milence ve skříni. Tentokrát ve skříni, kde onen obchodní zástupce skladoval vzorky voňavek. Oba manželé se pak k sobě velmi měli, až byli vyrušeni podivným chroptěním ze skříně, odkud vyrazil milenec a volal: „Aspoň kousek hovínka kdyby tu byl.“

Prostřednictvím tohoto příspěvku se dá osvětlit nejen poznatek, že vůně je homeopatickou dávkou zápachu a naopak smrad je koncentrovanou vůní. Potvrzuje základní pravidlo edutainment, jež zní, že ve výuce nesmí být nakupeno příliš mnoho zábavy, neboť ta by pak rozptylovala pozornost, překrývala předávané odborné poznatky a vedla až k jisté rozmrzelosti.

Obávám se, že jsem v  tomto pojednání poněkud hřešil proti takové zásadě.

Petr Hajn