Jak se žije zapomnětlivým motocyklistům

Byla jednou, a pokud mě mé geograficko-topologické znalosti neklamou, pořád ještě je uprostřed našeho překrásného města jedna (ovšem nikoli ojedinělá) velká dvouproudová křižovatka. Na této krasavici, postrachu frekventantů autoškol, se každý den hromadily šňůry různých dopravních prostředků, více či méně trpělivě čekajících na všemocný zelený terčík.

Jednoho, pro neustálou přítomnost hustého závoje smogu jen velmi těžko říci krásného, dne přijížděl v koloně automobilů i zachovalý motocykl Jawa 250. Na semaforu zlomyslně naskočila červená a oba proudy nekonečné kolony se jaly zvolna a neochotně zastavovat. Dvoustopý stroj české výroby prudce zastavil, načež následoval parádní „držkopád“ na pravou stranu krajnice. V automobilistech by se krve ni alkoholu nedořezal, rychle překonali návaly a infarktové stavy a svorně se hrnuli zjistit, jaký to neblahý osud stihnul ubohého jawistu.

Když se ale zástup přiblížil až do motocyklistovy bezprostřední blízkosti, první z davu překvapeně zjišťovali, že se jawista pod silničními předpisy nařízenou motoristickou přilbou naprosto nehorázným způsobem směje. Na jejich lehce podrážděný zvídavý dotaz, co se to sakra a proboha jako stalo, vysmátý motocyklista zahlásil: „Já jsem jen zapomněl, že jsem si včera odmontoval sajdkáru!“

Jak se tedy žije zapomnětlivým motocyklistům? Někdy i s hubou v kaluži…pokud pršelo.

FRANTÍK