Co a jak v akčních filmech
Když před pár lety ovládly naše televizní obrazovky akční filmy z holywoodské produkce, každý si chtěl tohoto po léta zakázaného ovoce užít do sytosti – což se mu také povedlo. I já – v té době pouhé malé robě, pro nějž filmy „od patnácti výše“ byly nedosažitelnou nirvánou a desátá hodina večerní představovala synonymum pro hluboký spánek – jsem si jich tehdá užil nad míru. Ale to v té době asi každý.
A pak začalo těchto filmů ubývat a ubývat, až už to vypadalo, že vymizí docela. Pak ale přišel Gladiátor (aneb „akční velkofilm“), Mission: Imposible 2, Matrix – a začíná se mluvit i o Matrixu 2 a3 nebo třeba o Terminátorovi 3 a 4. Jistě - teď namítnete, že ten či onen z jmenovaných filmů (nebo nejlépe všechny) do škatulky s nápisem „akční“ nepatří.
Podívejme se tedy společně na rysy, které všechny filmy této kategorie spojují.
1) KLADNÝ HRDINA – je to vždy klouček s dětským obličejem a s úsměvem, při němž ženy omdlévají (1. krok ke komerčnímu úspěchu) a s inteligencí kdesi vysoko nad 140 / drsňák se zavilým výrazem v obličeji, svaly až na půdu a s inteligencí rozdováděného Einsteina. Oba typy se pak vyznačují neuvěřitelnou odolnosti, schopností uhýbat kulkám a v neposlední řadě i bleskovou regenerací (není nic snazšího, než si večer vyoperovat uvízlou kulku boviákem, ránu vydezinfikovat hořící větví a ráno pak vstát čerstvý jako rybička bez jediné jizvy – no schválně si to zkuste!). Hlavní hrdina je vždy osamělý vlk / osamělý vlk s vnuceným parťákem / drsňák s manželkou (nebo aspoň milenkou), který ovládá bojová umění / ovládá všechny technické vymoženosti od Geme Boye po lunochod / ovládá všechno, co se ovládat dá / neovládá nic (ani sebe), ale zato je pěkně brutální.
2) HLAVNÍ ZÁPORŇÁK se často vyznačuje tím, že je to vlastně sympatický chlapík (pokud možno ještě drsnější než kladňák) s roztomilým smíchem a realistickým přístupem k životu. Navíc má hromadu poskoků – čili je po všech stránkách lepší nežli hlavní hrdina. Záporňák se většinou chystá ovládnout svět / vyřídit si své osobní účty / ukrást triliardu dolarů. Ovšem ve svém, jinak geniálním plánu, udělá tu chybu, že unese klaďasovu manželku / unese klaďase / nasere klaďasova šéfa / onu triliardu si schová do klaďasovy postele a teď ji chce zpátky.
3) DĚJ se pak vyvíjí následovně: Klaďas se z vlastní vůle / z vlastní blbosti / z příkazu šéfa vydává po záporňákových stopách, by mu po zásluze nakopal hýžďové svalstvo a tím pomstil svou ženu / zachránil svou ženu / zachránil sám sebe / potěšil šéfa / zachránil americké ekonomice triliardu dolarů. A při tom většinou jen tak mimochodem spasí i celý svět.
Záporňák jej – znuděn již bezchybně probíhajícím plánem – vítá s otevřenou náručí a posílá mu vstříc své nohsledy coby uvítací výbor / cvičné cíle. Nakonec dojde k finálnímu souboji, během kterého je téměř vždy klaďasovi prostřelena / probodnuta / proseknuta ruka / noha (ale ta noha častěji). Ten pak zhruba 20 sekund kulhá, aby pak na své zranění zapomněl a zcela je ignoroval (a aby se mohl po grandiózním finále opět dokulhat ke své milované a zhroutit se jí k nohám).
Nakonec záporňák klaďase porazí – a dopustí se chyby společné všem lidem jeho druhu. Zatímco si vesele stojí a míří pistolí na klaďasovu hlavu / míří na klaďase plamenometem / drží nůž na klaďasově krku, tak, místo aby jej rovnou zabil, mu začne vykládat zážitky z mládí / ódu na svou dokonalost / přednášku na téma „Co všechno se dá dělat s triliardou dolarů“ / kompletní děj Cyrana z Bergeracu. Mezitím ovšem zapomene mířit / upadne mu nůž / přiletí UFO / přiletí Demi Moorová / zapomene, co chtěl říct – čehož klaďas využije a podle jej zabije / narazí na kombajn / zastřelí samopalem, který si v úvodní scéně omylem schoval do boty, aby se pak mohl vrátit ke své dívce, se kterou se v průběhu filmu seznámil (pokud jste v kině a poblíž nějaká dívka sedí, můžete to také zkusit) / odjel za šéfem / šťastně zemřel a stal se národním hrdinou / aby šťastně žil až do smrti (nebo alespoň do příštího dílu).
A na to se my pořád ještě díváme!