zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 23
ČLÁNEK: Počet zobrazení 1893. (Sessions 1856)
Jak se v Česku píší zákony
     

Jak se v Česku píší zákony

(Autor se omlouvá 42269, ale k tématu se nehodí ani krásné šedé oči, ani golf, tudíž je nešlo zapracovat)

Po deseti letech doufám přišel pravý čas na pořádnou deziluzi ve věci demokracie a vlády práva. No, když je vám devatenáct, a zrovna jste přišli na fakultu, možná vám to ve víru nekončících pitek kombinovaných s obávanými semináři dr. Kadlecové (které, mimochodem, jsou docela v pohodě) a uspávacími přednáškami nepřijde tak úplně důležité. Ale my, kdož se slzou v oku opouštíme tuto oázu klidu a falešných nadějí, svištíc si to vstříc světlým zítřkům na informačních superdálnicích, my, kdož jsme už zakusili robotu v brněnské advokátní kanceláři za 25 Kč na hodinu těšíce se z vědomí, že je nám placeno lépe než koncipientům, my už chápeme hodnotu deziluze. Chrání nás totiž před vyváděním ještě větších infantilních hloupostí, než kterých se dopouštíme (Autor tímto zdraví Báru J.). A hlavně jdeme do Prahy, protože tam platí víc.

Nejeden student již na naší fakultě podlehl vábení politické strany, slibům vlivu a vážnosti, nabízeným cukrátkům v zákonodárném sboru, který simuluje racionální proces vytváření legislativy. Nakonec, takové lidi poznáte velmi dobře. Jde to z nich přímo cítit. Krom toho se u nich jaksi vytváří něco jako sekundární pohlavní znaky. Mladí zástupci ODS se svým strnulým výrazem a jiskrou šíleného fanatismu v oku jakoby neustále čekali odněkud ránu, v soukromí se pak dotčeně cítí velmi nedoceněni (omlouvám se zejména kolegům Šeichovi, Kubáčovi, Borkovcovi a Broulíkovi). Socdem mládež naopak až na výjimky působí velmi roztěkaně a neuspořádaně, občas vysvitne i neklamná známka nedostatečné studijní přípravy, která je naštěstí kompenzována jejich všeobjímající solidaritou (omlouvám se zejména kolegům Tejcovi, Koudelkovi, Buryanovi, Sedlákovi a kdysi též Sobotkovi). Mladí 4koalové se svou nafoukanou přemoudřelostí, zuřivou snahou udělat „něco“ s něčím a přitom se držet lehce ironicky nad věcí, štvou nejednoho, kdo je zná (omlouvám se zejména kolegům Hamerskému, Grossovi, Čermákovi a Jaegrovi, sám sobě se doufám omlouvat nemusím). Mladé skiny nebo komunisty jsem naštěstí na fakultě nepotkal.

Co vlastně tyhle všechny táhne směrem k matičce stověžaté, sídlu našeho sboru medvídků? Hloupá otázka. Jsou tam peníze, moc, vliv a mediální sláva. Ale jinak jenom deziluze. Na co může být zodpovědnému člověku vliv a peníze, když jeho práce a nápady mizí v hydraulickém lisu kuloárních jednání a barterových obchodů s návrhy zákonů, v čelistech neznalosti a politizace? (Autor zasmušile hledí na klávesnici, než si uvědomí, že mu prochází hrubým odhadem devadesát procent připomínek k navrhovaným zákonům). Takže úvodní depresivní atmosféru jsme doufám navodili.

Ono to, pokud odhlédneme od ideálního stavu, od vzývaného sollen, není až tak úplně špatné. Navíc, celý parlament se zahaluje do vcelku přijatelného oparu drahé tragikomedie, na kterou se naštěstí dá koukat. Základní determinanta leží už v tom, že při deset let trvajícím stavu permanentní legislativní smršti nemá žádný poslanec možnost proniknout do podstaty ani setiny navrhovaných zákonů (při nápadu cca 800 bodů/rok je možná i přeceňuji). Peníze na kvalitní aparát poradců nejsou. Peníze nejsou ani na ministerstvech, takže nakonec zjistíte, že na ministerstvu spravedlnosti zpracovávají novelu trestního zákona snad tři úřednice plus jeden náměstek. Na legislativní rady se odborníkům z fakult moc nechce, asi v tom cítí (možná právem) ztracený čas. Většina navrhovaných zákonů, zejména ty zásadnější, jsou tak trochu heroická díla osamělých pistolníků, z čehož vyplývá jejich neochota měnit cokoliv na již vymyšleném návrhu. Toto byl případ třeba novely o.s.ř., dílo budoucího (jak všichni doufáme) ministra spravedlnosti a jedné z těch úřednic, co současně pracovala na novele trestního práva.

A potom je tu subjektivní moment. Tedy členové parlamentu, nazývaní všelijak v závislosti na sociální skupině a náladě. Obzvlášť povedeným se mi zdá být krycí název „medvídci“ (poprvé prof. Cepl) a „bubáci“ (nejmenovaný ředitel kanceláře nejmenovaného ministra). Tyto žravé zvířátka, hltající stovky stran dokumentů bez toho, že by to na nich zanechalo podstatný otisk, mají mimo jiné i zákonodárnou iniciativu. Je tudíž vhodné, aby s nimi bylo zacházeno jemně a s vybraným vkusem, servírovány jim byly nápady cizí jako jejich vlastní a chováni byli v převeliké úctě. Smát se můžete skrze slzy ve chvíli, kdy poslanec-zpravodaj novely vysokoškolského zákona, čte vládní stanovisko jako vlastní a neopomine zdůraznit, že veškeré navrhované změny se jeví jako nadbytečné. Bez odůvodnění. Z galerie do jednací síně není smutný smích shromážděných studentů pravděpodobně slyšet. Poslanec-samotář-neřízená-střela je jeden z nejhorších scénářů parlamentních frašek. Takový bubák si názor dělá na základě probíhající diskuse a článků v novinách, které časem přejme za vlastní a nerad je opouští. Odkazuji zde na historku o dvou poslancích, jednom za ODS a druhém za ČSSD, kteří po shlédnutí televizní Debaty s přesvědčivou Danielou Drtinovou požadovali uzákonění neúmyslného podvodu. Naštěstí nenašli nikoho, kdo by jim takovou novelu trestního zákona napsal.

Návrhy, které poslanci podávají (kromě čestných výjimek ve skutečnosti návrhy jejich poradců), jsou různé kvality. Obvykle nestojí za nic. Někdy máte dojem, že se někdo snaží oživit parlamentní atmosféru dobře promyšleným vtipem. Tak vypadal případ zákona o registrovaném partnerství podávaný komunistkou Zuzkou Rujbrovou, který postrádal důvodovou zprávu, obsahoval hrubé chyby, měl osm paragrafů a navíc se o něm i vážně diskutovalo. Co v dané situaci potěší, jsou vystoupení sněmovních exhibicionistů, kteří klidně vedenou debatu nad možnostmi rozumných změn v navrhovaném zákoně a jeho možném dopracování rozbijí výroky o buzerantských prasečinkách (Tollner) nebo vyjadřují obavy o následné epidemii homosexuality (Marek Benda).

Autor nikdy neskrýval, že nevěří skupině lidí, která chce parazitovat na zbytku společnosti platící daně a vychovávající děti, ale již dávno nastal čas prosadit zákon, který upraví nezpochybnitelné nároky nesezdaných párů bez ohledu na sexuální orientaci. (O autorovi se též všeobecně ví, že absolvoval rodinné právo na třikrát a za dva)

Jindy třeba vláda bez ostychu přinese do parlamentu zákon, který je v rozporu s právem EU a v důvodové zprávě bezostyšně tvrdí opak. Takový byl třeba zákon o zemědělském intervenčním fondu, kde se v budoucnu budou otáčet miliardy ze Společné zemědělské politiky EU. Na takových zákonech se do značné míry, a to už od chvíle jejich přípravy na ministerstvu, podepisují firmy, které hájí zájmy různých skupin obyvatelstva nebo různých podnikatelů. Kvalitní lobbying je nad všechny právní argumenty. Ale o tom až dále. Jinou obvyklou praktikou je takzvaná salátová (podle Milana Vacíka použita již v šedesátých letech u zákoníku práce), která spočívá v sebrání všech možných dřívějších předpisů, současných vyhlášek a náhodně vybraných nesouvisejících ustanovení z jiných zákonů, důkladném promíchání a následném předložení. Příkladem takového legislativního eintopfu je třeba právě teď návrh zákona o vodách. Již výše jsem zmínil drobné problémy s implementací práva EU. Po fakultě nyní koluje docela povedený vtip, navíc bohužel pravdivý, o vzniku nového ustanovení o sexuálním obtěžování v zákoníku práce. Prostě, nebyly peníze na kvalitní překlad evropské směrnice, který byl zadán nejlevnější firmě, no a… překlad je špatný! Kdo nevěří, ať zavolá dr. Rychetskému. S láskou tedy vzpomínám na onu blonďatou slečnu, která tak vášnivě obhajovala novou úpravu sexuálního obtěžování na diskusi o feminismu, pořádané Brněnským akademickým klubem minulý semestr.

Další dějství parlamentní hry na tvorbu legislatůry obstarávají poradci a asistenti poslanců a senátorů, obvykle studenti nebo dlouhonohé blondýnky s nádhernou figurou. Zvláště doporučuji k náhodnému zabloudění hospodářský výbor PS. O připomínkách k zákonům do značné míry rozhodují právě asistenti a mladičcí poradci, kteří buď připomínky přímo zpracovávají, nebo hledají někoho, kdo by je vypracoval. Podle toho také připomínky vypadají. Hořkou pachuť nepatřičného podporuje v poslední době již téměř obvyklý obrázek v místnosti S61, kde permanentně běží počítač a studenti do něj doslova „bouchají“ připomínky k zákonům nebo přímo zákony samotné. Nic proti takové legislativě, mnohdy má o třídu lepší kvalitu než to, co produkují ministerstva, ale jak dlouho je takový stav udržitelný? Slyšet potom studenty, kteří diskutují o podobě zákona stylem „tak si tam schválíme objektivní odpovědnost, strčíme si tam ještě odkaz na ten druhej zákon a všechno se to pokryje tím povolovacím řízením, co si dáme semhle“ vypovídá o tom, jak se píší zákony v Česku mnohem víc než noční přenosy ČT ze sněmovny. Nebezpečí plynoucí z takovou způsobu vytváření zákonů jsou snad zřejmá – nedostatek právní erudice, nehotovost studentů ve smyslu zkušeností, občas základní teoretické nedostatky… Bůh ochraňuj nejen královnu. Až zase uslyšíte žehrat doc. Fialu, kterak jsou ti poslanci úplně blbí, rozhlédněte se kolem sebe.

Je možné, že to kritizované ustanovení tam propašoval některý z okolo sedících studentů. Věřte nebo ne, na tvorbu zákonů mají vliv i temné síly. Profesionální lobbisté. Chodí dobře oblečeni (když se jde k sociálním demokratům, půjčí si nepadnoucí sako od táty, aby byli jako mezi svými), mají perfektní právní znalosti, přehled o právu EU a zachraňují obvykle co se dá. Důvod je jednoduchý. Základní kampaň v parlamentu stojí od 250.000 Kč výše, což se vyplatí obvykle jen zahraničním investorům. A ti mají obyčejně zoufalý zájem na tom, aby i v České republice platila standardní pravidla. Profesionální lobbisté nekorumpují, zničili by si pověst. Korumpují obvykle české společnosti, kterým se nelíbí tady to a tam zas tohle. Nemá tady smysl zbytečně hanět ODS, ale případy Telecom, Sazka a další potvrzují jen to, co už vlastně dávno víme. Cíl je zástupný, důležitý je volič. Dnes odstřelíme nezávislé kandidáty, zítra Evropskou unii, pozítří se přejmenujeme na občanské demokratické socialisty, ale hlavně být u toho. Heslo prvorepublikových lidovců reinkarnováno na prahu nového století.

Přišel čas otevřeně si říci, že v současné české společnosti neexistuje nic, co by se dalo nazvat politickou stranou. Strany se rozpadají na frakce, které mezi sebou bojují, tu na langrovce a nečasovce, tu na šloufovce a sociální demokraty, tady zas na kasalovce a svobodovce nebo kuehnlovce a mlynářovce. Standardní demokratický systém politických stran se bude vytvářet ještě léta. Zatím jde spíš o rvačku o kosti z privatizace, o zájmy jednotlivých ekonomických skupin. Ty mají své poslance napříč politickým spektrem, na které se mohou spolehnout. Ale abychom nekončili tak pesimisticky. Osobně vidím naději v Senátu, který neschvaluje rozpočet a nemá vliv na finanční zájmy různých podnikatelů. Tam se začíná objevovat spousta zkušených politiků s kořeny v komunální sféře. A těm začíná jít o věc a ideály.

Jan Hladký

Jan Hladký

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 3 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 23

 

Chapadlo

WWW.MUNI.CZ aneb BESTIÁŘ MASARYKOVY UNIVERSITY

Čas, Křeslo a Odpovědní

Cikháj!

Edutainment

Dějiny surrealismu

Podzim

My very fair lady

Proč k nám přijela paní Matesová?

Jěšte ke krvavému září...

Jak se žije zapomnětlivým motocyklistům

Jak se v Česku píší zákony

Hlavou i srdcem!

Co a jak v akčních filmech

Cesta z města? Ne, děkuji.

Bez brýlí

Koruna, květy, list...

Rozhovor s prof. Zlatuškou

Pravda?

Moravský 17. listopad 1949

Jak vidí medici právníky

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners