VŽDY PŘIPRAVEN!

„Ať žije zápis přes internet!“ jásali jsme ještě zcela nedávno, když nám náhle odpadla vyhlídka masivních tlačenek před kanceláří sekretářek. Je konec pošlapaným botám, končetinám i iluzím o vhodném termínu nebo semináři. Už žádné nošení „švestiček z vlastní zahrádky“ paní sekretářce, žádné uplácení spolužáků, kteří ráno raničko jak panna vstali. Konečně jsme se dočkali větší rovnoprávnosti studentů…jenže…, stačilo pár zápisů a víme, že vše je trošku jinak.

Nejdřív to byla absolutní kapacitní nedostatečnost universitního serveru s přetížením 2221% a přeplnění školních inetových učeben těmi, kteří neměli to štěstí nebo možnost dostat se na síť jinde. Vyřešeno pořízením vlastního inetového připojení nebo sbalením majitele internetové kavárny.

Následovala změna v systému zápisů a s ní něco velmi zmatků, nervozity, horečnatých telefonátů mezi všemi známými z ročníku, ale zvládli jsme i tohle. Nutné poznamenat, že když je minutu po zahájení zápisu devatenáct z dvaceti možných míst termínu obsazeno, zdá se býti něco shnilého ve státě dánském.

Poslední fenomén by se dal nazvat „Nevíme dne, ani hodiny.“ neboli nestanovení termínu spuštění zápisu. Tak se vám klidně může stát, že ničeho zlého netuše, v domnění, že před chvílí jste se dívali na inet a v nejbližších hodinách vás nic nového nečeká, odcházíte na výuku. Po návratu jste velmi překvapeni, když zjišťuje, že několik desítek minut po vašem odchodu proběhl zápis a na vás zbyla lukrativní místa u nejoblíbenějších profesorů v ty nejvhodnější termíny.

Shrnuto a podtrženo, teď asi znovu začneme„nosit švestičky“(otázkou zůstává komu), uplácet informované rektální alpinisty - spolustudenty, dlouze polemizovat nad pojmem rovnost a hlavně doufat v přízeň štěstěny, která prý přeje připraveným.

Vlaďka Jabůrková