zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 24
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2859. (Sessions 2665)
Rovné volební právo?
     

Rovné volební právo?

Zřejmě to nejcennější, co by si měl každý odnášet po letech studia z právnické fakulty, je schopnost myslet jako právník. To může mimo jiné znamenat, že na rozdíl od jiných občanů se takový jedinec ve společnosti orientuje nejen podle zaběhnutých stereotypů, ale ptá se i po právní regulaci určité oblasti, aby si posléze mohl (alespoň sám pro sebe) vyřešit soulad toho, co je, s tím, co býti (alespoň podle práva) má. Je sice otázkou, jak se právnickým fakultám v České republice daří myšlení svých studentů ovlivňovat, avšak jisté rozdíly v myšlení budoucích právníků a lidí jiných oborů lze vysledovat již během studia.

Současně platí, což se dozví každý nejpozději v prvním ročníku studia na právnické fakultě, že znalost práva rozhodně automaticky neznamená jeho respektování. Nicméně, kde jinde už by se mělo postupovat v souladu s právem, než na právnické fakultě? Pojďte se nyní se mnou v těchto souvislostech zamyslet nad tím, co se skrývá pod pojmem „rovné volební právo v souladu se zákonem“ na naší právnické fakultě. Pojďte se zamyslet nad tím, co mnohým připadá jako zcela samozřejmé a bezproblémové, ač tomu tak zcela není.

Na přednáškách z práva ústavního každý z nás zcela samozřejmě odkývá, že rovné volební právo znamená rovnou váhu hlasu jednotlivého voliče, tedy to, že existuje v podstatě rovný počet potencionálních či skutečných voličů na shodný počet mandátů. A že všeobecné volební právo znamená, že z něj není vyloučena žádná skupina či vrstva jedinců tvořících společenství, ve které se ono volební právo vykonává. Se stejně samozřejmým přikyvováním studentů se přednášející setká i u studentů 8. semestru, když se jich ptá, kdo jiný by měl lépe znát vysokoškolský zákon, než právě učitelé a studenti tvořící akademickou obec právnické fakulty. Myslíme-li jako právníci, propojíme si ona pokývnutí a vzpomeneme si, že nejen předpisy práva ústavního upravují výkon volebního práva, ale že tak činí jako předpis práva správního i zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. (dále jen „vysokoškolský zákon“).

Již v ustanovení § 4 vysokoškolského zákona je jako jedno ze základních akademických práv zakotveno právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány. Podle ustanovení § 26 odst. 1 vysokoškolského zákona pak platí, že členy akademického senátu fakulty volí ze svých řad členové akademické obce fakulty. Volby jsou rovné, přímé, s tajným hlasováním. Podle zmocnění obsaženého ve stejném ustanovení stanoví vnitřní předpis fakulty mj. způsob volby členů akademického senátu.

Na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně tak činí „Volební řád Akademického senátu Právnické fakulty Masarykovy univerzity“, podle jehož článku 1 jsou volby do „Akademického senátu Právnické fakulty Masarykovy univerzity“ rovné, přímé s tajným hlasováním a uskutečňují se v souladu s vysokoškolským zákonem. Potud tedy vše v pořádku. Snad až na to, že naše vysoká škola se jmenuje „Masarykova univerzita v Brně“ a ne jen „Masarykova univerzita“.

Avšak zádrhel nastává, podíváme-li se na úpravu volebního práva na Právnické fakultě MU v Brně blíže. Podle čl. 2 zmiňovaného předpisu volí totiž studenti zapsaní na fakultě členy akademického senátu pro jeho studentskou komoru tím způsobem, že volby do Studentské komory se konají odděleně v jednotlivých ročnících tak, že jednotlivé ročníky volí do Studentské komory následující počet členů senátu:

I. ročník: 2 zástupci

II. ročník: 2 zástupci

III. ročník: 3 zástupci

IV. ročník: 2 zástupci

Zopakujme si ještě jednou, že rovné volební právo znamená zásadu, že každému voliči patří stejný počet hlasů, každý hlas má v podstatě stejnou váhu a na jeden mandát tak připadá přibližně stejný počet hlasů. Lehkým vydělením počtu studentů magisterského studijního programu, tedy potencionálních voličů (počty studentů dle IS MU k 27. listopadu 2000 bez samoplátců), počtem mandátů na ročník však dojdeme k tomu, že letos v 1. ročníku magisterského studijního programu připadá jeden mandát na cca 230 oprávněných voličů, v druhém ročníku připadá jeden mandát na cca 215 oprávněných voličů, zatímco ve třetím ročníku připadá jeden mandát na pouhých cca 140 oprávněných voličů (tedy o téměř 40 % méně než v ročníku prvním!), ve čtvrtém ročníku pak pro změnu připadá jeden mandát na cca 191 voličů.

Řekl bych tedy, že to, co jsem popsal výše, je s institutem rovného volebního práva příbuzné jen vzdáleně. Jak lze mluvit o rovném volebním právu a současně stanovit, že 230 studentů prvního ročníku má stejnou váhu hlasu, jako 140 studentů ročníku třetího? Nebo tu snad postupujeme v duchu známého Orwellova pojmu „rovnější mezi rovnými“? Tvrdím tedy, že článek 2 Volebního řádu Akademického senátu Právnické fakulty Masarykovy univerzity je v rozporu s ustanovením § 26 odst. 1 vysokoškolského zákona.

A nyní si připomeňme, co znamená zásada všeobecného volebního práva zakotvená v ustanovení § 4 písm. d), § 26 věta třetí či § 62 odst. 1 písm. h) vysokoškolského zákona a přistupme k otázce ještě provokativnější a současně ještě závažnější.

Na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v současné době vedle cca 1694 studentů 1. – 4. ročníku magisterského studijního programu totiž studuje i 359 studentů 5. ročníku magisterského studijního programu, 154 studentů bakalářského studijního programu (všichni v kombinované formě studia) a 73 studentů doktorského studijního programu (z toho tři v prezenční formě studia, ostatní v kombinované formě studia). Kam zmizelo volební právo těchto 586 studentů?

Jediným výkladem, který by vedl jakž takž k částečné konformitě se zákonem, by bylo tvrdit, že společně s 461 studentem prvního ročníku magisterského studijního programu volí dva zástupce do akademického senátu fakulty i 50 studentů prvního ročníku bakalářského studijního programu a 12 studentů prvního ročníku doktorského studijního programu. Obdobně bychom pak ve druhém ročníku museli přičíst 46 studentů bakalářského studijního programu a 13 studentů doktorského studijního programu, stejně jako v třetím ročníku 58 studentů bakalářského studijního programu a zbývající počet studentů doktorského studijního programu. Pak však dojdeme k tomu, že zatímco v prvním ročníku studia připadá na jeden mandát již téměř 262 studentů, ve čtvrtém ročníku nám zůstává na jeden mandát oněch zmíněných 191 voličů (tedy o 27 % méně!). Navíc takový postup by postrádal jakoukoliv smysluplnost, neboť studenti stejných ročníků zmiňovaných rozdílných tří studijních programů nemají navzájem téměř nic společného. Ani takovým výkladem bychom pak nezodpověděli otázku, kam se podělo volební právo studentů pátého ročníku. Tvrdím tedy, že článek 2 Volebního řádu Akademického senátu Právnické fakulty Masarykovy univerzity je v rozporu s ustanovením § 4 písm. d), § 26 věta třetí i § 62 odst. 1 písm. h) vysokoškolského zákona. Ona, na naší právnické fakultě tradiční, volba studentské komory akademického senátu po ročnících je sice v mnoha směrech praktická a sympatická, avšak v současném pojetí je v příkrém rozporu se zákonem. Podíváme-li se přitom na vnitřní předpisy ostatních sedmi fakult Masarykovy univerzity v Brně, v žádném z nich tak citelný rozpor se zákonem nenalezneme.

Toto vše pak nabývá na závažnosti i vzhledem k tomu, že senátoři zvolení v prosinci budou rozhodovat o volbě nového děkana. A to se již dostávám k závěru svého krátkého právního zamyšlení. Ještě jednou bych se zde rád zeptal, kde jinde už by se mělo postupovat v souladu s právem, než na právnické fakultě? Nebo jsem snad vyložil volební řád naší fakulty a principy všeobecného a rovného volebního práva špatně?

Stanislav KADEČKA

Stanislav KADEČKA

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 12 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 24

 

Chapadlo

Zemdlené tisíciletí

VŽDY PŘIPRAVEN!

Sluha dvou pánů

Schola ludus – pohled do nitra

Rozhovor z Jiřím Loudou

Rovné volební právo?

Proti úřednímu šimlovi až k Ústavnímu soudu

Poslední šance

O koncertování a diskutování

Máme politickou krizi?

Hlava státu s korunou? Aneb o jedné debatě a o předsudcích.

Něco o kampusu

Jak méně přednášet

MÝTY A  SKUTEČNOST

ENGLAR ALHEIMSINS

Co jsme zaslechli...

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners