zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 24
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2023. (Sessions 1976)
MÝTY A  SKUTEČNOST
     

MÝTY A  SKUTEČNOST

Mýtus první - Kouzlo Alchymie

Milovníky středověké alchymie bezpochyby nadchne školní menza. Místo, kde se voda mění ve víno už jistě přilákalo i nejednoho moderního chemika. Při návštěvě zákulisí by bystrý pozorovatel určitě nepřehlédl mj. obrovský měděný hrnec se symbolem lebky a zkřížených hnát, ve kterém bublá prapodivná substance a ze kterého tu a tam vyletí nový, přírodovědou dosud nepoznaný, zmutovaný tvor. Ta se poté dle potřeby zředí a stává se buď tzv. poblívkou či známější UHO (pro neznalé: Univerzální Hnědá Omáčka). V další místnosti jsem při svém průzkumu záhledl obrovského muže se sekáčkem v ruce, stahujivšího nějaké zvíře. Alespoň doufám, že to bylo zvíře. (minulý měsíc se mi za záhadných okolností ztratili dva spolužáci). U dalšího hrnce jsem spatřil podivnou stařenku (o berličce, hnáty křivé, pod plachetkou osoba), která do něj házela podle slov jedné kuchařky koření, mumlajíc přitom výrazy jako: netopýří ouško, hadí zub, muší křidýlko, krysí ocásek…(ten zjevně chyběl hlodavci u vchodu). Bohužel jsem musel rychle odejít neb kuchařům opět utekl klokan (mj. klokaní maso àla UHO vypadá stejně jako hovězí, voní jako hovězí, chutná jako hovězí, akorát je trochu tvrdší).

Mýtus druhý - Vášeň TORTURY

Kdo jste ještě nebyl v temném sklepení naší fakulty, nechoďte tam. Zatuchlým vzduchem vlhkem pokryté chodby plné pachu staleté plísně, táhnou se do dáli ošklivé skřeky pramálo připomínající lidské hlasy. I otrlý muž činu musí se zde zastavit a pohlédnout svému strachu hluboko do očí. Ano, vy kdož jste navštěvovali přednášky z českých dějin, již tušíte oč běží. Jistá rozvášněná lektorka dějin zde, v temných kobkách podzemí prastaré budovy názorně předvádí špatně chápajícím studentům, jaký že je k čertu rozdíl mazi lámáním kolem a vplétáním v kolo. Ano, zahlédl jsem koutkem oka i toto místo hrůzy a nekonečného utrpění. A musel jsem jako pozitivista hodnotit, že vše se dělo zcela v souladu s tereziánským právem. Neopomněla se palečnice, skřipec ani pálení ohněm. Vrcholem dne se stalo oblíbené protahování jazyka tejlem. Bolest trápeného zatím bezzápočtového studenta byla nevýslovná. Strůžky krve pomalu stékaly po jeho potem zbrocené tváři. Záda se mu stahovala neúnosnou svalovou křečí a do toho vše bylo slyšet hlasitý hluboký smích kruté trapitelky. Odtrhl jsem své hrůzou oněmělé zraky a odvrátil se od místnosti, kde lidské utrpení stává se zvrhlou slastí.

Mýtus třetí – Taverna Děkanovo potěšení

Stále slýchám nostalgické vzdechy starších spolužáků, kam že se to poděl ten skvělý bar, který kdysi na fakultě býval. Ačkoli jsem na fakultě už taky celkem dlouho, nemohu tu žlutofialovou obludu s jeho mýtickým (?) předchůdcem srovnávat. Řekl bych, že tu máme analogii pověsti o Blanických rytířích navíc v kombinaci s Orwellovým 1984. Mocná Strana, která dovolila, aby Jooky Bar vznikl, má (tak trochu) v rukou minulost i přítomnost, takže nostalgických vzpomínek pomalu ubývá a lidé si zvykají. Zvyk je totiž železná košile. A jestli si vy čecháčci, kteří po straně současný bufet kritizujete, myslíte, že¨Vám někdo přijede na pomoc, až bude nejhůř, tak to se šeredně mýlíte. Je potřeba se ozvat a to dostatečně hlasitě. _______

____________________________________________________________________ Následující řádky možná mnozí z Vás neoceníte. Jsou určeny zejména pro prváky, individuálně studující a zejména ty z Vás, kteří čtete Octopus, ale naší fakultu pravidelně nenavštěvujete. Přesto doufáme, že něco nového se dozví každý z Vás. Začínáme dole – v suterénu.

Ve srovnání s kráterem, který vznikl při budování základů sousední budovy Moravské zemské knihovny, příliš hluboko nepůjdeme – fakulta má pouze jedno, respektive dvě (budova stojí ve svahu) patra pod povrchem. Se stavbařskou technikou 20. let (tj. s krumpáčem v ruce) to přesto muselo dát dost práce.

Za války tu mělo gestapo cely, ale dnes po nich už není ani památky. Velkou část patra zabírají prostory archívu Masarykovy univerzity, zbytek zabírají technické celky - přívod vody, plynu, vzduchotechnika – její hukot stále slyšíte ve studovně (o patro výš). Pokud to ovšem není kocovina ve Vaší hlavě.

Po pravdě řečeno jsem byl zklamán. Dr. Vala, správce budovy, který mi dělal průvodce, se tvářil, že o mučírně dr. Kadlecové nic neví, takže kromě jedu na krysy, který je nasypaný každých pár kroků, nic zajímavého.

Vše se ale změnilo, když si naše redakce začala hrát na Rychlé Šípy a vydala se do „sklepa“ sama (a teď nemluvím o vínu nakoupeném za peníze z prodeje Octopusu!). V jedné místnosti jsme odhalili poklad v podobě hromady starých seminárních prací do celé řady předmětů. (Pozn. Teď už je tam ovšem hledat nemusíte.)

První suterén je mnohem civilizovanější. Kromě alchymistického koutku (menza), novinového stánku (studovna) s knihovnou a tělocvičny, je tu ještě katedra tělesné výchovy (KTV), Advokátní komora a Klubovna funkcionářů („kancelář“ Studentské komory Akademického senátu, ELSA, BAKu a také – bohužel - redakce Octopusu). (Pozn. Přes dvůr – kam nikdy nezasvitne slunce, a snad právě proto není prakticky využíván - vedla báječná zkratka ze studovny do menzy, ale nyní je neprůchodná – zamčeno.) Přímo uprostřed je univerzitní aula, přístupná z haly. Každou chvíli tam někomu nutí zlaté medaile, ale občas jsou tu také zajímavé přednášky apod.

Přízemí je vyloženě nudné. Vchod do budovy nehlídá Kerberos, ani čestná stráž, ale docela obyčejný vrátný. V hale nenajdete 27, ale pouhé dva české pány – kdybyste nevěděli, koho myslím, tak jeden je bez vlasů a druhému by slušel klobouk. Jako kompenzace je tu ale velká kamenná vymyšlenost, které se už pět semestrů bojím, že na mě spadne. Řekl bych, že se právníci v podobných záležitostech docela vyžívají. Když si uvědomíte, co visí člověku nad hlavou v hale PrF UK…..

Přímo v hale sídlí správa budovy, „Jooky Bar“ (co dodat?) a knihkupectví (na paní Serafimovičovou buďte hodní, i kdyby se na Vás náhodou někdy mračila).

V pravém křídle je ještě podatelna (když nemůžete zastihnout svého vyučujícího), pokladna (sedřou Vás až na kost) a ediční středisko (vydejte si vlastní skripta). V levém pak prostory patřící ke knihovně a zejména počítačová učebna a Laboratoř výpočetní techniky (její obyvatelé se tváří nepřístupně, ale nesmíte se nechat zastrašit).

První patro je určené převážně k tomu, aby se člověk něco dozvěděl (přednáškové sály a  třídy podle toho, kdo k Vám mluví; jednací místnost děkanátu, kde probíhají diskuze pořádané BAKem atd.), ale neplatí to absolutně (sem lze bohužel občas zařadit studiní oddělení a sousedící oddělení vědy, výzkumu a zahraničních styků). Na stejné chodbě sídlí také děkan a tajemník fakulty.

Druhé patro má jeden zásadní problém, se kterým se řada lidí nevyrovná až do konce studia – není průchozí kolem dokola, tak jako ta pod ním. Možná se Vám už také stalo, že jste došli na konec chodby a teprve tam zjistili, že jste úplně jinde, než jste měli původně v plánu. (Vyspělí jedinci k tomuto zjištění dospějí již během prvního semestru a obvykle přestoupí na jinou fakultu potažmo jinou vysokou školu.)

Pokud jde o třetí (a poslední) patro, máme to na fakultě tak chytře zařízeno, že nahoru se plahočí hlavně mladší služební ročníky, a to lze s jistou rezervou říct jak o studentech, tak o vyučujících. Kromě několika kateder tu ještě najdete maličko záhadnou, nicméně velmi zajímavou instituci zvanou Politologický ústav.

Nad třetím patrem není už prakticky nic, kromě nízko visících mraků a dvou přístaveb v čelních rozích budovy. Jedna je přístupná, do druhé se dostanete jedině po střeše. Odtud z výšky je skvělý výhled, je tu elektřina, topení i voda. Pokud by se obnovila myšlenka vzniku čajovny nebo podobné, studenty využívané a provozované prostory, z trochou dobré vůle a snahy by se dala zřídit právě tady.

JIŘÍ X. BURYAN, MARTIN LÁNSKÝ

JIŘÍ X. BURYAN, MARTIN LÁNSKÝ

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 1 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 24

 

Chapadlo

Zemdlené tisíciletí

VŽDY PŘIPRAVEN!

Sluha dvou pánů

Schola ludus – pohled do nitra

Rozhovor z Jiřím Loudou

Rovné volební právo?

Proti úřednímu šimlovi až k Ústavnímu soudu

Poslední šance

O koncertování a diskutování

Máme politickou krizi?

Hlava státu s korunou? Aneb o jedné debatě a o předsudcích.

Něco o kampusu

Jak méně přednášet

MÝTY A  SKUTEČNOST

ENGLAR ALHEIMSINS

Co jsme zaslechli...

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners