REFERENDUM !

Proti úřednímu šimlovi až k Ústavnímu soudu

Vážení kolegové,

společně s krajskými volbami proběhlo v jihočeském Táboře první referendum o otázce rozvoje města v ČR. A protože se na jeho konání podílela celá kohorta absolventů naší fakulty, poslyšte tři krátké příběhy o hře na přímou demokracii. Pak si podobné nápady možná rozmyslíte.

Vzděláni kursem správního a ústavního práva jistě víte, že referendum je možné pouze na komunální úrovni. K úpravě celostátního plebiscitu chybí politická vůle již téměř osm let. I konání místního referenda je však pod dohledem státní moci, která pečlivě dbá, aby si občané svou aktivitou nepřivodili újmu. V souladu se zásadou prevence je proto k přímému rozhodování připouští nerada.

Pomineme-li specifická referenda o dělení a slučování obcí, byl prvním pokusem o přímou demokracii Havířov. Tamní radnice přišla s nápadem dostavby centrálního náměstí, který se občanům příliš nezamlouval. Rozhodli se proto o sporné věci iniciovat lidové hlasování. Proč také ne? Šlo o zásadní úpravu jejich města, prováděnou výhradně městem v samostatné působnosti z veřejných tj. i jejich peněz. Havířovští shromáždili pro svůj plán 8147 podpisů a očekávali vyhlášení referenda. Ale nedočkali se. Ministerstvo vnitra všechny písemným stanoviskem ubezpečilo, že otázka jakékoliv dostavby náměstí není tím, o čem by občané mohli rozhodovat. Jde totiž o pouhé naplnění územního plánu, což je výhradní záležitostí státní správy. S podpisy občanů proto městská rada naložila jako s peticí a referendum nikdy nevyhlásila.

V Táboře si pro změnu úředníci odboru dopravy spolu s částí zastupitelstva usmysleli, že zvýší automobilovou průjezdnost centra výstavbou silnice přes botanickou zahradu. Nic nedbali 10.000 podpisů na petici, nenapověděl jim ani reprezentativní sociologický průzkum na 500 respondentech, v němž se 80 % táborské populace vyslovilo proti. Vesele plánovali dál. Občanům zbyla poslední šance – referendum. V přípravné skupině se sešlo množství bývalých sousedů z kolejí na „Míráku“, jmenovitě kolegové Pavel Doucha, Víťa Dohnal, Miloš Tuháček či Standa Pazderka, odbornou autoritu katedry správního práva doplnil doktorand Standa Kadečka.

Bylo vymyšleno, že otázka v referendu bude výslovně směřovat do tzv. „programu rozvoje“, který je základem samostatné působnosti obce. Nepomohlo to. Bdělé ministerstvo opět zaslalo nótu, že občané nemohou rozhodovat o územním plánu. Tak o čem tedy mohou rozhodnout, když jakýkoliv rozvoj města je pouze naplňováním územního plánu státní správy? To bylo divné i městským radním a referendum odvážně vyhlásili. Hned na to jej pozastavil okresní úřad… Stačilo však sepsat ústavní stížnost a ohlásit její podání v médiích a přednosta OkÚ rázem sám zrušil, co předtím pozastavil. První referendum v ČR proběhlo a 79 % občanů rozhodlo o vyřazení silnice z programu rozvoje města.

Třetí příběh ještě neskončil. Je z Ivančic (u Brna). Tamní občané nesouhlasí s pronájmem obecních pozemků těžební společnosti. Mají od léta shromážděn potřebný počet podpisů, ale referendum je v nedohlednu. Třikrát jim odmítla návrh ze zcela formálních důvodů městská rada. Napočtvrté sice již nic nenalezla a referendum vyhlásila, bezpečně však zasáhl Okresní úřad Brno-venkov. Referendum pozastavil, neboť mu není jasné, čeho se má týkat. Co dodat? Stížnost tentokrát již leží u Ústavního soudu a rovnou jsme ji spojili s návrhem na zrušení všech pravomocí okresního úřadu dle zákona o místním referendu (298/1992 Sb.: § 90/1 a 2). Přijďte se podívat na projednání. A hlavně neztrácejte důvěru v přímou demokracii!

František Korbel