ENGLAR ALHEIMSINS

Palli – talentovaný islandský kluk, trošku maluje , trošku bubnuje a je hodně zamilovaný. Bydlí s rodiči a sourozenci v obyčejném domku na předměstí, má několik přátel a svou milovanou Daphný. Jeho Daphný je ovšem děvče z lepší rodiny, netrvá dlouho a „než bys řek švec, před Pallim zavřou, spadla klec.“Pomalu a pokradmu se v Palliho nešťastné mysli začne probouzet příšera schizofrenie. Nespavost, bolesti hlavy, zuřivost, šílené nálady, všechno se začíná točit ve stále užších kruzích a rychleji a rychleji…ze spirály pádu už není návratu, na jejím konci čeká Útes.

Útes je psychiatrická léčebna, seřadiště bláznů, podivínů a šílenců. Ale ani tady není konec, i tady se něco děje. S partičkou sobě rovných ztracenců se Palliho svět točí dál, i když možná obráceně. Hodně se tu kouří, dialogy a monology místy připomínají filosofické perly házené sviním, i tady se žije a umírá. Návraty zpátky, na druhý„normální“ břeh však nefungují, nakonec zůstává jen invalidní důchod a díra v paneláku, v domě pro sociální případy. A buben depresivní reality života tluče den po dni s větší intenzitou, potom už zbývá jen stolička pomáhající překonat vysoké oplocení na střeše domu.

Film Fridrika Thóra Fridrikssona je natočen podle skutečných zápisků v deníku jeho přítele, jeho reálnost o to více umocňuje výsledný dojem. Dojem, že tenká a nezřetelná je hranice mezi „normálností“ a „šílenstvím“ a  velmi snadno se lze dostat z té první strany na druhou. Ale ani na druhé straně nepřestává být člověk lidskou bytostí, všichni jsme si rovni, všichni jsme boží děti a oni jsou navíc andělé, Andělé všehomíra. „…Útes je i jinde, je to jen tenký šat z neviditelných vláken, které nevidí ani císař, ani děti, ani ty, ani já.“

Vlaďka Jabůrková

Andělé všehomíra / Englar alheimsins

Island, Norsko, Švédsko, Německo, Dánsko 1997

Fridrik Thór Fridriksson