Schola ludus – pohled do nitra

Blíží se Vánoce, čas sentimentality, problémů se zažíváním a odpočinku od všedních starostí, ačkoliv pro většinu studentů právnické fakulty nastává situace právě opačná. Po období studijního klidu, narušovaného jen příležitostnými zápočtovými testy, které nevystraší ani nejzavilejší pijany a nakalence živořící v mlhách travních směsí a v mořích pochybných tekutin (s přestávkami vyplněnými vševědoucími debatami, respektive duševním zvracením), přichází posvátné vyrušení. Na dohánění ztraceného semestru jsou svátky klidu a míru (včetně silvestrovské nudy) jako dělané. Na druhou stranu však prosakují informace, že někteří jedinci – duševní zjizvenci či legislativní workoholici (vzpomeňme článek Jana Hladkého v minulém čísle), studují průběžně a o Vánocích se stávají bezprizorními, neboť návykovým látkám ani křesťanským tradicím většinou neholdují. Snad pro ty, ale i pro všechny ostatní (dosud nerozhodnuté) zabíječe času mohou být prospěšné následující řádky. I když virtuální realitě, sexu a masturbaci se nikde na světě konkurovat nedá.

Žijeme ve společnosti Her – počítačových, politických, společenských apod. Vzhledem k nepřehledné síti názorů, idejí, hodnot nejrůznějších společenských skupin, z nichž žádná nemá nárok na objektivně přijatelný světonázor, uvažovat o nekonečném množství stejně relevantních náhledů na jednu věc. Kupříkladu každý ze studentů této fakulty si její organizaci, vystupování navenek, vztahy mezi vyučujícím a studentem, míru využití akademických svobod představuje jinak. Jakýsi ryzí, odvoditelný výsledný mediální i nezprostředkovaný obraz náleží do kategorie fantazie. Nikdo nezná realitu, nýbrž pouhé střípky složené ze zkušeností vlastních i cizích.

Pokud se o Vánocích budete nudit, vezměte papír a tužku, metodou automatického textu vysypte z rukávu vlastní poznatky o právnické fakultě, např. názvy kateder, jména důležitých lidí v důležitých funkcích, nejtěžší a nejprimitivnější zkoušky či spíše jejich typizovaný průběh, aj. Tak vznikne Herní plán a následuje činnost nejobtížnější – tvorba Pravidel a jejich uvedení do praxe (těch se není nutné bát, budou-li dostatečně nejednoznačná, nepředvídatelná a nesystémová). A nyní --- Hra začíná.

Máte-li příjemně zvrhlou a společensky nepřizpůsobivou imaginaci, rozehrajete na své čtvrtce grandiózní loutkové divadlo bez loutek, běh fakultního světa bude určovat toliko myšlenka. Skládání zápočtů na toaletě, zkoušek v menze, hádky s učiteli v nejvybranějších hospodách, vyloučení ze studia, rande ve školním bufetu …; možná vám Hra přeroste přes hlavu a v záchvatu elektronického třeštění ji přejmenujete nebo jmenujete děkanem nějakou populární osobu (Václava Fischera, Václava Klause či Jiřího X. Doležala).

Co vám však podobná pseudočinnost může přinést? Možná se vaše představy časem zhmotní – např. si více lidí uvědomí, jak málo využívá svých práv daných Statutem PF (ať již jde o aktivní či pouhé pasivní volební právo do Studentské komory AS), a ve výsledku dojde ke zmírnění všeobecné pasivity. Nebo se objeví více lidí ochotných ventilovat své pocity, názory, „neotřesitelné pravdy“ na stránkách tohoto časopisu. Nereálné není ani to, že zapláčeme nad nepoměrem mezi důležitostí funkce děkana a zájmem vhodných kandidátů ucházet se o ni ve volbách. Jak jinak se bránit centralisticko-diktátorským tendencím ze strany obávaného IT-rektorátu než zaštítěni silnou, schopnou osobností, která by navíc vzbuzovala respekt ve vlastních řadách?

Uvažovat lze o lecčems; některá skrytá přání však budiž ponechána pod zámkem na věčné časy a nikdy jinak.

Jaroslav Červenka