zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 24
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2031. (Sessions 1994)
Jak méně přednášet
     

Jak méně přednášet

Čím více hovoříte, tím méně si lidé zapamatují.

F. FÉNELON

Úvodní citát platí nejen pro pavlačové a jiné občanské hovory, ale i pro promluvy všelijak organizované, například pro veřejné a vysokoškolské přednášky. Mohli bychom dokonce tvrdit: ať je přednáška jakkoliv dlouhá, je příliš dlouhá.

Někteří vysokoškolští učitelé reagují na tento poznatek velmi rozhodně. Zkrátí celkovou vyučovací dobu tím způsobem, že téměř – jak se dříve říkávalo – nekonají svá čtení. David Lodge se v románu Hostující profesoři zmiňuje o muži, který se stanovenému úvazku vyhýbal v nepřetržitém cyklu tvůrčích nebo studijních

dovolených a protialkoholních léčebných pobytů. O fakultě bratislavské se vypráví, že na vývěsce katedry občanského práva se vždy na podzim objevovalo sdělení: „Přednášky profesora Lubyho budou zahájeny až v Tatrách skončí pěkné počasí.“

Pedagogicky přijatelnější je postup těch, kdo pauzírují jen občas a pro svou nepřítomnost si hledají nejrůznější důstojné a důmyslné důvody („příště neučím, neboť přejímám celostátní ocenění za svou učitelskou činnost“, „organizují konferenci o nových pedagogických metodách“, „provázím delegaci z Kuvajtu, která studuje systém našeho školství“). Rozvinou fantazii svých posluchačů a poskytnou jim užitečná poučení do budoucího praktického života. V něm se člověk musí také neustále omlouvat a vymlouvat.

Výchovný náboj má i oblíbená akademická čtvrthodinka. Přicházíme-li pozdě na přednášku, jsme jako smluvní vyjednavač, který nechá čekat své obchodní partnery, aby v nich vyvolal pocit ponížení a učinil je tak povolnějšími. Platí to zvlášť v případech, když zdržení objasníme oslnivým způsobem: „právě jsem jednal s ministrem spravedlnosti; „telefonoval mi Vladimír Renčín“; „mé letadlo z Bruselu nemohlo pro mlhu včas přistát“; „včera večer jsem v Praze navštívil benefiční koncert ve prospěch nadace manželů Havlových“). Takto lze i získat – zvlášť u návštěvnic – zvýšený zájem o lektora a jeho téma. Stalo se však, že taková prestižní omluva za pozdní příchod byla následována slovy: „Musím něco vypustit. Obávám se, že to pocítíte …“, která byla provázena smíchem (u studentů hurónským, u studentek stydlavým), v němž zanikla učitelova slova „ .. v přípravě na zkoušku.“

Jiní učitelé si uvědomují, že zdrojem poslušnosti je spíš strach než obdiv. Proto dlouhé desítky minut ověřují prezenci a lají pozdě přisedším a všem přítomným za ty nepřítomné. Prostě raději rozdávají pokárání a sankce, než myšlenky. I takový postup přináší jistý výchovný efekt. Když studenti chtějí přelstít kantorova kontrolní opatření, učí se skupinové solidaritě a smyslu pro riziko.

Zatímco akademická čtvrthodina a prověrka prezence se konají v ranních lekcích, v odpoledních hodinách se praktikuje předčasný závěr přednášky. Například posluchačům sdělíme: „Tím skončil výklad a nyní následuje diskuse. Má snad někdo nějaké dotazy, připomínky, nejasnosti?“

Skryjeme pak svou radost nad tím, že k dotazům, připomínkám se nikdo nemá a prohlásíme: „To je škoda, v časovém plánu svého vystoupení jsem počítal s bohatým dialogem. Nuže, snad až příště, dnes končím.“

Nelze ovšem vyloučit, že se setkáme i s debatně naladěným auditoriem. Vycítíme-li tuto okolnost, volíme bezpečnější postup. Předem zrušíme přestávku a oznámíme, že přiměřeně zkrátíme poslední hodinu. Budoucím právníkům tak předvedeme, že slovo přiměřeně patří k pojmům neurčitým.

Bezpauzový postup dovoluje nejen, aby se pedagog předčasně vzdálil z přednášky, ale zároveň brání studentům v příliš předčasném odchodu. Vždyť již na titulní stránce jedné z her Járy Cimrmana nalézáme poznámku: „Nedělat přestávku, jinak utečou.“

Někdy jsou to i orgány školské správy, které od fakult požadují, aby omezily kontaktní výuku a umožnily tak vysokoškolákům být více studenty a méně posluchači. Dosavadní rozsah výuky pak zvlášť urputně hájí ti, kdo obratně krátí své vlastní přednášky.

Petr H a j n

Petr H a j n

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 4 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 24

 

Chapadlo

Zemdlené tisíciletí

VŽDY PŘIPRAVEN!

Sluha dvou pánů

Schola ludus – pohled do nitra

Rozhovor z Jiřím Loudou

Rovné volební právo?

Proti úřednímu šimlovi až k Ústavnímu soudu

Poslední šance

O koncertování a diskutování

Máme politickou krizi?

Hlava státu s korunou? Aneb o jedné debatě a o předsudcích.

Něco o kampusu

Jak méně přednášet

MÝTY A  SKUTEČNOST

ENGLAR ALHEIMSINS

Co jsme zaslechli...

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners