Malá úvaha o vlastenectví
Naučit se několik jazyků. Dřít na sobě. A pak odejít někam pryč, uplatnit to, čeho jsem dosáhl částečně svým úsilím a částečně díky společnosti, která mi to umožnila. Není to jednoduché, ale dá se to zvládnout. Stát se někým jiným, váženým. A domů se vracet jen občas, utrácet spousty vydělaných peněz a blahosklonně se usmívat nad prohřešky domorodců, kteří se nedostali dále než do slovenských Tater, údivně naslouchají vyprávění o tvých každodenních všednostech a pak tě za zády pomlouvají - omezení hlupáci, ubozí pokrytci. Není to jednoduché, ale dá se to zvládnout, s trochou štěstí a odříkání a s vědomím své vnitřní dokonalosti, protože jsem něčeho takového dosáhl. Dá se to zvládnout, ale jen do chvíle, než se tě někdo zeptá: a odkudže to vlastně jsi? Pocítíš malé zastuzení v zátylku. Přiznat se k těm omezeným domorodcům, kteří se nedostali dál než do slovenských Tater, kteří se podivují tvému vyprávění o každodenních všednostech? Nebo s potem v tváři zadusit svůj český přízvuk a vzpomenout si na zemi, kde se ti v posledním roce nejvíce líbilo? Absurdní…
Možná je lepší vrátit se a zjistit, že ti naivní, omezení a přihlouplí domorodci nejsou o nic naivnější a přihlouplejší než ti, se kterými ses setkal v jiných zemích, možná spíše naopak. Oželet vyprávění o každodenních všednostech, za něž sklízíš bezmezný obdiv, zapomenout na spousty peněz vydělaných v cizích zemích, kterými si kupuješ svou vyjímečnost. A zkusit se podílet na tom, aby ten malý národ uprostřed Evropy nebyl přece jen tak malým. Není to jednoduché, ale dá se to zvládnout. I když odměnou ti může být třeba jen pouhá odvaha odpovědět na otázku: A odkudže to vlastně jsi?
-béďa-