Senátorské tance

Tak, jak každý rok začíná v říjnu padat listí, tak začínají padat první rozhodnutí akademického senátu. Začít se musí slavnostně, je to přece nový semestr a kdo ví, jestli pro některé senátory není posledním semestrem funkčního období. Slavnostní zahájení sestává především z improvizovaně navoděné slavnostní atmosféry, takže vcelku není o co stát.

Potom opět to, co nazýváme všední prací senátorů. Bezduché řeči, mezi nimiž zapadají intelektuální perly jako kameny do bažiny, přičemž každý řečník si o svém projevu myslí, že přináší dlouho očekávané geniální řešení problému, a ostatní čekají, kdy už konečně přestane plácat nesmysly.

Všední práce senátorů: únavné sezení na židlích a poslech lidí, kteří nechápou problém, přičemž jeden každý, který předkládá svoje řešení, si myslí, že právě jeho je konečným, a ostatní nechápou, že někdo nechápe tak jednoduchou věc.

Všední práce senátorů: půlhodinové omílání věci, která je jasná od začátku, kdy se řečník snaží ostatním vysvětlit, co oni chápou a oni čekají, až skončí. Hlasování je předem jasná věc, kdy hlas člověka, který se zdržel je pěstí na oko.

A potom dobrý pocit ze všední práce senátorů, kdy se schválí to co je dobré a jde se domů. A potkávat studenty, s pitomým úsměvem a lísavým hlasem, kteří se ptají, jak se daří senátorům. A studenty, zneuznané intelektuály, kteří (samozřejmě z legrace) hrozí, že pokud se neschválí či neudělá to a ono, nebude dotyčný znovu zvolen senátorem. Jako by volba byla racionálním právním úkonem, jenž zohlední program kandidáta, spolu s jeho morálním profilem a případně jeho základní míry a váhy. Nejlepší je rychle zmizet mezi přátele a hezké ženy, ke knihám, které člověka baví, k práci, jež je nutno udělat.

„Teď už by to chtělo suchý výčet toho, co jsme schválili,“ poznamenává spoluautor článku, poklepávaje si na hodinky. Takže. Schválili jsme víceméně staronové šéfy kateder, schválili jsme nový studijní obor pro studenty-samoplátce, schválili jsme nové bakalářské obory. Podrobnosti najdete na nástěnce.

-hlava-