Chapadlo

Všechno je jinak! Alespoň tak mi to připadalo, když jsem přišel v řijnu do školy. Nejlepší vtip byla změna v číslování učeben. Já, „ostřílený páťák“, jsem bloudil po škole jako malé děcko. Nebyl jsem pravda sám. Neustále jsem do někoho vrážel a hleděl do jeho neméně vytřeštěných očí. Určitou satisfakcí pro mě bylo, že i leckterý pedagog přišel do hodiny pozdě a to s krajně nejistým výrazem: „Jsem tady správně?“ Je pravda, že v přízemí byla umístěná srovnávací tabulka se starými a novými čísly učeben (pro jistotu ji přetiskujeme v tomto čísle), ale pakliže jste ji, nic zlého netuše, minuli, byli jste ztraceni. Nechápu, proč nemohlo být nové číslování obsaženo v tištěných rozvrzích. Byrokratický šiml zase jednou pořádně řehtal.

V knihovně už je také leccos jinak. Na půl roku už si skripta nepůjčíš panáčku - panenko! (Opět odkazuji na příslušný článek). Vrcholem byl pak zavřený bar, který v době, kdy se vám tento plátek dostává do rukou, už snad zase funguje, byť značně změněný. Opravdový Peach Pitt. Hezky po americku jenom na „stojáka“ nebo na židličku k baru.Tu fialovou prostě žeru. Ještě neony, hamburgry, za pult Nata a Brandona (ne, že by jich bylo na fakultě málo) a bude to naprosto dokonalé. Končím, 200 slov na začátek roku stačí, stejně už mě nic nenapadá. Aleš Kalvoda

P.S. Feferonový bonbón odjel do Ameriky, tak jsme se stránkou Alternativa trochu zacvičili.