Einstein, Palacký a liška Bystrouška

V našich zeměpisných šířkách se proslýchá, že dostat se na právnickou fakultu předpokládá mít inteligenci Einsteina, znalosti Palackého a bystrost lišky Bystroušky.

Bílá obálka, kterou jsem našla ve schránce jednoho červnového odpoledne, mě na nějakou dobu zařadila mezi tyto velikány. Celé prázdniny jsem strávila v bezbřehé euforii přemýšleje, zda jsem nejlepší na světě, popřípadě alespoň druhá nejlepší.

Mé sebevědomí však dostalo první vážnou trhlinu v září, kdy jsem nemohla najít dveře, za kterými probíhal zápis. Když jsem je po půlhodině našla, spatřila jsem asi stovku lidí, kteří zaujatě listovali ve studijních programech. Já jsem si se stejným zaujetím začala prohlížet své budoucí „kolegy“, takže jsem až doma zjistila, že v mé brožurce chybí celý blok A.

Tím však útoky na mé sebevědomí neskončily.21.září se ukázalo, že bude problém najít nejen dveře, ale celou budovu, tentokrát kolejí. Nejprve jsem to zkoušela tramvají, ale pak nezbylo, než si vzít taxi. Na malou chvíli jsem si tak mohla připadat ne jako prváček, ale jako úspěšný právník. Jemu by však zřejmě zbylo i na stravenky. Po pár týdnech pomalu přivykám životu na vysoké škole. Zjišťuji, že narozdíl od gymnázia, kde jsem byla jednookým králem, jsem najednou mezi lidmi, kteří mají oči hned dvě. ´ Nyní už jsou pro mě Einstein, Palacký i liška Bystrouška opět pouze nedostižnými vzory.

-M-