zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 12
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2419. (Sessions 2290)
Jak se žije v .... (Postřehy z cestování po Norsku)
     

Jak se žije v … (Postřehy z cestování po Norsku)

Psal se devětadvacátý srpen osmadevadesátýho a já jsem kolem čtvrté odpoledne vystupoval z autobusu, na jehož čelním skle si náhodný kolemjdoucí mohl přečíst nápis: OSLO-BRNO. Protřel jsem si pomalým pohybem rozespalé oči (opravdu pomalým, poněvadž 40 hodin v autobuse, jehož konstruktér byl zřejmě trpaslík, je fakt NĚCO). Trochu dezorientován jsem se rozhlédl…a našel ji. Povalující se plechovka od piva. Jsem doma. Ne že by u nás byl takový binec, ale oproti „Severní cestě“ tu žijeme v pěkným blátě. Dlouze jsem se na ni zadíval a jal sepřemýšleti o tom, co vlastně bylo na Norsku zajímavého…

První zvláštností, se kterou jsem se setkal, byl přechod švédsko-norských hranic. Nevzpomínám si přesně, kdy to bylo, akorát si pamatuju, že ten barák, na kterej jsem se podíval, měl najednou zničehonic norskou vlajku. S hraniční problematikou souvisí také zvláštní norský obchodní systém zvaný TAX FREE, jehož princip spočívá v tom, že si koupíte určitou věc (nad 300 NOKů, přibližně 1200 korun českých), kterou když na hranicích ukážete, tak vám vrátí daň, kterou jste za výrobek zaplatili v obchodě. Jenže ukazujte něco na hranicích, když vlastně nevíte, kde jsou. Překupníci drog se teď určitě radují – Skandinávie, to by byl trh – jenže ono se to úplně vykompenzuje na hranicích s Německem.

Další abnormalitou, se kterou jsem se musel první dny vyrovnat, bylo podnebí. „Severní cyklus“ začíná pěkným počasím a končí pěkným silným deštěm. Tyto dvě fáze se střídají asi po dvaceti minutách. Neméně neobvyklým jevem je zde doba, kdy se střídá den a noc. Slunce totiž v červenci a srpnu zapadá kolem jedenácté až dvanácté hodiny. Takže těm, kdo chodí spát se ... slepicemi (těch mimochodem v Norsku moc není) doporučuju vzít si s sebou klapky na oči.

Samozřejmě největším zážitkem pro duši a tělo je norská příroda. Čistá. Nedotčená lidskou rukou. Okouzlující. Dva týdny mi trvalo než jsem si na ni zvyknul a začal ji brát jako každodenní všední věc. Sami Norové se snaží žít s přírodou v dokonalé symbióze. Vodu berou přímo z potoků (žádné filtrování, žádné čističky), elektřinu převážně z vodních elektráren. De facto nikdo nepoužívá olovnatý benzín a když se vám náhodou stane, že v lese najdete plechovku, je na ní napsáno: chalupářský guláš, Hamé Babice.

Co mě ale nejvíc uzemnilo, byl charakter norských obyvatel . Státní úředníci (od policajtů přes úřady na finančním až po zdravotní sestry) jsou příjemní, otevření, ochotní a vždy se na vás krásně usmívají. To nebyl úryvek z Moreovy Utopie, ale holá realita. Nevidět to na vlastní oči, tak tomu taky nevěřím. Severští řidiči jsou k nerozeznání od našich, až na jednu malou výjimku. Chodec je nedotknutelný a má všude přednost. Taktéž vikingské příbytky jsou nesmírně zajímavé. Stalo se mi totiž, že jsem přišel na cizí farmu, kde mě přivítal pes, kočka a dokonale otevřený a prázdný dům, jehož majitel si jen tak na půl hodinky odskočil dvacet kilometrů do vedlejšího města. Norskou důvěru v ryzí charakter taktéž demonstruje jiná situace. Na rozdíl od českých bank, ve kterých dostanete ověření, ověření o ověření a ověření ověřující, že ověření o ověření je opravdu ověřené, v norské bance složíte určitou sumu, slečna úřednice se na vás krásně usměje a řekne, že za dva dny bude vše vyřízeno. Našemu dotazu, jestli bychom nemohli dostat alespoň nějaké razítko se velice podivila a skrytě si klepala na čelo. Zkrátka, máme se co učit.

Životní úroveň je v Norsku velmi vysoká. Zatímco si český občan s deseti tisíci měsíčně (teď asi spousta čtenářů zuří, včetně mého otce, ale tuto sumu jsem vzal jen pro srovnání!!!) koupí chleba za dvacku, tak jeho norský protějšek vydělá dvakrát tolik a chleba ho přijde na polovic. Toť také důvod, proč se Norské království distancuje od svého skandinávského kolegy a vůbec celé EU.

Ze sociologického hlediska (a že jsem nějakej sociolog, mám přece zkoušku z prváku!) je také nesmírně zajímavé, jaká je struktura mladých obyvatel žijících v Norské metropoli a dalších větších městech. Příslušníka hnutí skinheads nepotkáte, taktéž anarchisty jakoby vyhnali a jediný boveráci (rozuměj: homelesáci) jsme tam byli já a kamarád. Otázku: „Nemáš ňáký drobáky?“ tam prostě neuslyšíte.

Co dodat? Nevím. Snad jen přesvědčení a naději, že se jednoho krásného dne probudím, podívám z okna a zjistím, že je u nás stejná situace, a že si budeme moct začít pískat, jako to dělají naši norští kolegové. Ti si totiž pískají, aniž by pořád vyjížděli z nějakého tunelu.

-dok-

Autor: -dok-

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 11 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 12

 

Chapadlo

Le 14 Juillet 1998 aneb Jak zemřít za Francii

Einstein, Palacký a liška Bystrouška

Náměstkův deník

Cursus Innovati "Uprchlické právo v kombinaci s cizím jazykem"

Causa: Příjímací zkoušky

NEPOCHOPENÍ GÉNIOVÉ ANEB POHŘBĚTE NÁS V BRUSELU

Antichapadlo doktora Čuka aneb Vítejte

Milan už jde

Komparatistika na právnické fakultě

Rozdělování amerických knih

Knihovna po přechodu

Jak se žije v .... (Postřehy z cestování po Norsku)

Z New York Timesů

Miniprůzkum II

Poděkování

Ješte k P.P. Pasolinimu

Malá úvaha o vlastenectví

MLHA V SAMOTÉ SUDETENLAND

Senátorské tance

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners