zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 12
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2390. (Sessions 2229)
MLHA V SAMOTÉ SUDETENLAND
     

Octopus není prvním "periodikem" které by zkusilo genia loci Tří sudetských povídek. Na své si přišli například i čtenáři Práva (kulturní příloha Salon, 6. 8. 1998, povídka Bůh na kupce hnoje). Stejně tak tyto řádky nejsou první zmínkou o Marku Řeháčkovi. Lidé ze zákulisí studentské literární soutěže Dies academicus (v níž získal M.Ř. druhé místo, ježpakto první uděleno nebylo) si své positivní dojmy určitě nenechali jenom pro sebe... - káč -

MLHA V SAMOTÉ SUDETENLAND

(z cyklu Tři sudetské povídky)

Bože můj, já přeci taky vím, že Sudety, ta zvláštní země, že je to jenom blonďatá holka s mléčnýma očima, oblečená v dirndlu, na kterém má bajonetem připíchnutou trikoloru. Že je to kraj rozsápaných kostelů, zmařených osudů, neostrých záběrů uměleckých fotografů na cikánské děti a jejich mámu v černobílé špinavé zástěře. Ale přeci i v Sudetech se musí nějak normálně přežít.

Kristiánov, neboli Christiansau, osada kdesi za Frýdlantem, kdysi velká, dnes bezvýznamnost sama, přifařená k blízké vesnici, dokonce i jméno zakázali v adresách používat, stará porcelánová popisná čísla vyměnili za nová plechová. Sau je svině a Kristián byl hrabě Clam-Gallas. Nevím, jestli byl vousatý pán hrabě svině, beztak je to jen moje slovní hříčka: zakončení -au má celá řada sudetských místních jmen. Svinské počasí se ale rozplizlo nad krajem luk, polí a velikých osamělých stromů - lip a dubů s vždy jednou větví suchou. Zimomřiví ptáci poletovali v pozdním podzimu od jabloně k šípku a sem tam si uklovli zhnědlé plody, které už dobrých padesát let nikdo netrhal, ale to jim bylo jedno - v celé řadě bývalých zahrad u zbořeništ´ byli právě oni již po několikátou generaci samozvanými hospodáři.

Sudety opanovala mlha a milosrdně zakryla výhled na komíny polské elektrárny za nedalekou hranicí a nově vytvořený horizont z hlučiny, za kterou leží v troskách barokní zámek s vodním příkopem plným ojetých pneumatik. Dopolední mrazíky změnily říjnová kravská lejna v černé kameny podobné mizernému polskému uhlí. Válí se ve žlutavé trávě. Krajem jezdí divní lidé s velkým autem a kupují od zhlouplých stařenek dubové skříně starší těch žen a malované truhly, ve kterých ještě včera spal pes. Čert je vem!

Opilý mlhou stojím na vrcholu holého lučinatého kopce s oohradníky, stojím a volám s rukama do trychtýře u pusy do mlhy, jestli se odněkud neozve ozvěna. Jsem však na světě sám, okolo je beznadějné ticho - Sudetenland zmozel z mapy. Večer pak sedím s přítelem kovářem, přes týden je lakýrem a natírá nádraží a lidem staré dveře ve své kovárně. Koukáme smutně do výhně na rozpalující se železo a pijeme pivo. Starodávná činnost, kdo by ji zde v zdevastované zemi čekal: kováme kříž pro kapličku ze žuly - on kovář a já podkovář, jeho učeň. Kladiva buší, milosrdná mlha však tlumí kraj, jakoby jej odnášela kamsi v nůši pryč - není vidět ani k sousednímu stavení. Bože můj, pokračujeme s kovářem v hostinci, nad pivem tu chlapi a vykládají o zániku zemědělství, manželství, průmyslu a hezkých ženských v tomhle kraji a o tom, že i rádio a televize na ně kašlou a špatně hrají, a jeden z nich jim nadává, že jsou blbí, že on se dívá klidně na Novu i Českou na dvou televizích najednou. Opilci plkají a pokukují po ukrajinských dělnicích ze zdejší fabriky, co stojí po směně nebo před ní u pultu a pijí kolu, jako že už jsou na tom Západě.

Přes noc nasněžilo a toulavá myš mi okousala igelit z knížky, kterou jsem si večer položil vedle postele. Jdu smutnou krajinou, z mlhy vystupují jedna po druhé hrázděné chalupy a domy, ve kterých na první pohled už dávno nikdo nemůže bydlet, pak vyjde babka s kastrolkem umatlaným k uzoufání, pajdá blátem nakrmit kohosi ve chlívku. Z dálky je slyšet hluk neviditelných uhelných dopravníků, co sytí elektrárnu, a v trávě u cesty leží stále povalená kaplička, pro kterou jsme kovali kříž. Na stromě holém jak ruka sedí dravec a čeká na myš, možná nějaká vyleze z posněžené louky. Nikde nikdo, chalupáři od svých trávníků dávno odjeli a vrátí se snad až na jaře, a pak možná Sudety zase trochu ožijí...

Piji rum a můj soused spálil velkou krůtu. Větrá modrý kouř z oken chalupy a chechtá se opilým dechem: „Stejně umřem, já i ty!“ No jo, ale Kristiánov hřbitov nemá a v přidělené obci zarůstají hroby travou, která ze vzteku raší přímo z holenních kostí mrtvých německých horalů, co tu zašli před námi a někdo pak jejich litinový kříž hodil do šrotu. Jdu raději vypustit vodu z bojleru, aby jej nastávající mrazy neroztrhly. Okolo domu obchází v mlze jediný tvor - toulavá kočka. Dávám jí jméno a zbytek od své večeře.

Autor: Marek Řeháček

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 18 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 12

 

Chapadlo

Le 14 Juillet 1998 aneb Jak zemřít za Francii

Einstein, Palacký a liška Bystrouška

Náměstkův deník

Cursus Innovati "Uprchlické právo v kombinaci s cizím jazykem"

Causa: Příjímací zkoušky

NEPOCHOPENÍ GÉNIOVÉ ANEB POHŘBĚTE NÁS V BRUSELU

Antichapadlo doktora Čuka aneb Vítejte

Milan už jde

Komparatistika na právnické fakultě

Rozdělování amerických knih

Knihovna po přechodu

Jak se žije v .... (Postřehy z cestování po Norsku)

Z New York Timesů

Miniprůzkum II

Poděkování

Ješte k P.P. Pasolinimu

Malá úvaha o vlastenectví

MLHA V SAMOTÉ SUDETENLAND

Senátorské tance

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners