Omyl
Kdybych chtěl být při psaní tohoto článku metodicky přesný až do morku kosti, bylo by na počátku asi správné udělat mezi studentstvem drobnou anketu na téma „ja-ká by byla nejhorší událost ve Vašem studentském životě“ a věřím, že by se mezi likvidací kulturní sítě podniků Pegas a zdražením tabáku objevilo v první dvacítce i vy-loučení ze studia.
My, co máme i po blokové zkoušce A, máme razítko o zápisu do bloku B a víme, že se nám nemůže (s vysoce nenulovou pravděpodobností) nic, opakuji NIC stát, jsme od září nanejvýš se špetkou soucitu pokyvovali zkušeně a s velkým nadhledem hlavou nad těmi, kteří tohoto mezivrcholu studentské kariéry dosud nedosáhli. Ale fa-kultní mlýny melou pomalu a spravedlivě, i kdyby při tom měly jevit stopy trvalého zmatení smyslů a alkoholického abúsu typu gama.
„...Na základě ustanovení §56 b) zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) a na základě pří-slušných ustanovení Statutu PF MU Vám
ukončuji
studium ke dni 13.10.1999.
Odůvodnění: Nesplnil/a jste povinnosti k zápisu do dalšího bloku studia.“
Slyšeli jste slovo Boží... ale naštve, co (teď mluvím k těm několika dalším, kteří mi den poté brečeli na rameni a vyprávěli o probdělých nocích svých rodičů, i k těm ně-kolika předpokládaným desítkám dalších, na které se takhle kysele usmálo Boží oko naší fakulty v podobě studijního oddělení s velectěným podpisem pana děkana a po-svátným kulatým razítkem naší Alma Mater)?!
Takovýto milý vzkaz přišel jistému (dosud neznámému, ale opět vysoce nenulové-mu) počtu studentů druhého ročníku ve formě, jakou za Ludvíka XIV. chodily zapeče-těné dopisy zvoucí k pobytu v Bastile, a vyvolal v příslušných rodinách příslušné reakce zděšeného smutku. Naštěstí pro některé z nás nechodí neštěstí samo, a tak byl tento dopis mnohdy následován ještě telegramem, který nám doporučoval, abychom se v případě, že máme nějaký problém s vyloučením, ozvali ihned studijnímu oddělení. Úřední šiml zaváhal a odsouzenec má ještě příležitost sbalit si teplé prádlo a naposledy kontaktovat fakultní nejdražší - dámy ze studijního!
Nutno přiznat, že poté, co jsem tuto dobře míněnou radu uposlechl, vytočil magické číslo a uslyšel omluvný hlas paní Novotné, začal jsem tušit, že se má tragédie blíží ke katarzi, vše se v dobré obrátí a princ si princeznu nakonec přeci jen vezme. Fakulta odvolává co odvolala, vše se automaticky stornuje, zůstávám studentem, všichni se to-mu usmějeme a vlastně se nic nestalo...
Paní Novotná přede mnou v pondělí následujícího týdne ještě obřadně roztrhá zlo-věstný dekret, který jí poslušně donesu, ještě jednou se omluví, fakulta slíbí, co slíbila a já se začnu zvolna vzpamatovávat. To nám, milé děti, ta pohádka pěkně končí! Jenom to zlo se nám někam schovalo před spravedlivým trestem a drakoničtější část obecen-stva, která by ráda viděla padat hlavy (že by drak?), pohoršeně pozvedává obočí. Jenže kdo má v téhle pimprlové hře hrát zlo? Paní Novotná, která zastupuje za kole-gyni Navrátilovou, nebo kolegyně Navrátilová, která je dlouhodobě nemocná, nebo paní proděkanka Rozehnalová, která jen vydává abstraktní rozkaz o ukončení stu-dia studentům, kteří podle záznamů nesplňují podmínky pro zápis do bloku, nebo paní Brychtová, která sice patrně měla udělat jakýsi záznam do evidence studentů, ale s administrativou bloku B nemá vlastně nic společného? Na posvátný podpis se raději ani nedívám.
Víte co? Vezmeme smetáček děravé lidské paměti, dočasně vše svedeme na pro-blémy s počítačovým systémem (byl v pozadí Gates?) a zameteme všechno pod nějaký vhodný stůl. Vždyť se vlastně nic nestalo...
Kamarád Jíva - jeden z postižených - došel k závěru, že „vyhodit někoho ze školy je přeci asi ta nejhorší chyba. Větší blbost už snad studijní nemohlo udělat...“ Necháme se překvapit.
PAVEL MOLEK
P.S. : Tento článek si nechce hrát na detektivní přesnost. Citáty byly pouze v uvo-zovkách. Dobrou noc.