Samoplátci rok poté
Na konci minulého semestru se často a bouřlivě diskutovalo o postavení samoplátců zejména ze Slovenska na českých vysokých školách. V letošním prvním ročníku už žádné samoplátce nenajdete – přijímací řízení pro ně vůbec nebylo vypsáno. Ovšem samoplátci z vyšších ročníků musí na naší škole platit dále, na rozdíl od napro-sté většiny ostatních vysokých škol v této republice.
V minulých letech fakulta vypisovala zvláštní přijímací řízení pro samoplátce, obvykle studenty ze Sloven-ska. Každý takový student uzavřel se školou smlouvu o zajištění magisterského denního studia za úhradu, podle níž musí, pokud se chce stát řádným studentem prvního ročníku PF MU, splnit následující tři podmínky:
1) získání kladného rozhodnutí děkana fakulty o přijetí – student musí projít zvláštním přijímacím řízením určeným výhradně pro samoplátce a umístit se v něm mezi padesáti nejlepšími. Právě padesát byla běžná kvóta fakulty pro přijímání samoplátců.
2) zaplacení částky cca 2400 USD na účet PF MU, který je veden u Komerční banky Brno – částka je sku-tečně pouze orientační, protože se relativně často měnila její výše, nebo měna, ve které byla určena.
3) zápis do I. ročníku řádného denního studia.
V letošním roce probíhalo pouze řádné přijímací řízení. Uspělo v něm také 14 studentů ze Slovenska, kteří nemusí platit vůbec nic už z toho důvodu, že prošli na rozdíl od předchozích let stejně náročným přijímacím řízením jako jejich čeští kolegové. Podle informací, které jsem získal na studijním oddělení a od mých přátel – Slováků, je klíčovým faktorem v tomto ohledu náš vysokoškolský zákon, který výběr peněz od letošních prváků vůbec neumožňuje. Navíc existuje jakási dohoda mezi českým MŠMT a jeho slovenským protějškem o vzájem-ném poskytování bezplatné výuky na vysokých školách, ale prý se jedná pouze o jakousi deklaraci bez skutečné právní váhy. U starších studentů zůstalo rozhodnutí o tom, zda platit nebo neplatit, na vedení jednotlivých škol.
V tom je právě kámen úrazu – na většině českých vysokých škol byli Slováci na základě této dohody placení zproštěni, ale u nás se tak z rozhodnutí vedení školy nestalo. Toto rozhodnutí se neobešlo bez emotivních reakcí, zejména rodičů, kteří musí nemalé částky za studium svých dětí nadále platit, ale fakulta neustoupila.
Má to svou logiku – smlouva mezi studenty a fakultou je stále platná a obě strany s ní v době podpisu sou-hlasily. Na tom nic nemění ani fakt, že to byla pro Slováky jediná možnost – k běžnému přijímacímu řízení spo-lečně s českými studenty se přihlásit nemohli. Fakulta tudíž nemá důvod se zbavovat příjmů, na které má legální nárok podložený smlouvou.
Je mi jasné, že to může být chápáno jako zrada, podvod, a napadla by mě i další nepublikovatelná slova, kterými postižení studenti hodnotí momentální situaci. Na druhou stranu se nabízí otázka, zda by pro ně nebylo lepší přestoupit na jinou fakultu, zvlášť pro ty, které ještě většina studia čeká. A v takovém případě by fakulta přišla o své příjmy trvale a nezvratně.
Pro většinu lidí je tento problém zcela okrajovou záležitostí, ale je nutné si uvědomit, že na této fakultě je 168 samoplátců. Není to právě malý počet, a tak si myslím, že by se na ně nemělo zapomínat.
MARTIN LÁNSKÝ
