Svět chaosu

Svět chaosu je nepřehledný, spletitý, obtížně analyzovatelný. Také mikrokosmos Právnic-ké fakulty MU (žijící vlastními pravidly, hodnotami a problémy) lze uchopit, potěžkat a obrá-tit v dlani jediným možným způsobem – sociologickým pařátem voyeurství. Práce v terénu? Proč ne! Dobře maskovaný Pozorovatel bez zájmu projde parkem a parkovištěm a zřídí Sta-noviště dle počasí buď před venkovním vchodem, nebo pod obřími zákoníky ve vstupní hale.

Zápisky z číhané:

„Kvapné, avšak rozvážné kroky, razantní průlet dveřmi – veřeje se ještě chvějí – sako a vázanka moderně konzervativního vzoru zatím zakryty pláštěm. Proč nás proboha není víc? uvažuje v duchu Reprezentant (školy, nikoliv sebe) a snaží se nalézt příčiny nezájmu o věci fakultně-veřejné … tkví snad v atmosféře místa? … v alkoholu a drogách? … v neznalosti hesla Bez účasti všech nelze nic? Plus mnoho dalších vzletných myšlenek. Reprezentanty nelze než obdivovat. Je vůbec v lidských silách být členem dostupných organizací (od Fakulty po komunální politiku), bokem připravovat lidové veselice jako např. imatrikulační ples a k tomu všemu mít čas studovat a jíst v bufetu chlebíčky a pít žlutou limonádu? Vše je možné, co je dovoleno a naopak.“

Aby poznal život další „subkultury“, musí se Pozorovatel přesunout k počítačové učebně. „Nejpočetnější skupinu tvoří navenek různorodí, myšlením shodní Chodci. Neustále přebíhají mezi internetem, obědem a tělocvikem. Snílci snažící se naplnit antický ideál krásy duše a těla (jídlo – surfování – tělocvičení), nebo sebestřední konzumenti tzv. studentského života? Lze tolerovat, že svobodným ignorováním přednášek mrhají rodičovskými penězi, nebo je vyléčit zavedením školného? Každopádně je třeba brát jejich existenci jako fakt a držet se sociolo-gické nestrannosti. Nezapomenout na nesmiřitelnost Chodců a Reprezentantů, jež je nejzřej-mější v postoji k nejdůležitějším otázkám života: angažovanost ano či ne, přednášky a hospo-dy taktéž. Odpovědět třikrát ano znamená zařadit se mezi absolutní Reprezentanty, jedna zá-porná odpověď ještě stačí …“

Na tomto místě poznámky končí. Podle mého názoru představují uvedená pozorování značně nekompletní souhrn … čeho vlastně? Jako je chaos nepřeberný, tak v jeho útrobách nesídlí logika, natož systém. Což neznamená, že tento článek je antisystémový. Snaží se jen čtenáře přivést k zamyšlení, zda oboustranné výpady, ať už slovní nebo písemné, mezi Repre-zentanty a Chodci jsou opodstatněné a neznamenají jen další samoúčel, jakými je akademická půda přeplněná. Vždyť: §1 zákona o vysokých školách je taxativní dost.

„Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou vrcholnými centry vzděla-nosti, nezávislého (!!!) poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu v … rozvoji společ-nosti.“

JAROSLAV ČERVENKA