Schiele

Poslední neděli v měsíci říjnu jsem spolu s přáteli podnikl kulturní výpad do Českého Krumlova. K návštěvě tohoto jihočeského města mě navnadil článek z letošního léta, který o krumlovském historickém komplexu, nad kterým převzalo patronát UNESCO, hovoří jako o perle. S autorem v tomto bodě souhlasím, ale s výhradou, že k opravě historického centra se mělo přistupovat s daleko větší citlivostí. Rekonstrukce byla provedena „německým způsobem“, t.j. vše je perfektně opraveno, zakonzervováno a natřeno jasnými (jakoby anilinovými) barvami. Bohužel s touto opravou vyprchala také atmosféra, takže si návštěvník připadá jako v kulisárně filmových studií. Autoři rekonstrukce si měli vzít příklad z Benátek, kde jsou prováděny pouze nutné opravy a oprýskané zdi s pomalu se bortícími domy vytváří neopakovatelnou atmosféru. To ale jen tak na okraj.

Chtěl bych hlavně mluvit o Centru/galerii Egona Schieleho, která se nachází přímo v historické části Českého Krumlova (ulice Široká). Věděl jsem o něm už dříve, nicméně jsem byl ohromen rozsáhlou a hlavně zajímavou výstavou děl jeho vlastních i děl jeho současníků. V Centru, což je třípatrová budova, se primárně nachází podrobná trvalá výstava jeho díla, včetně jeho životopisu a fotografií. V dalších prostorách jsou umístěny jednotlivé výstavy, v současné době zrovna práce Schieleho současníků.

Schiele tvořil od prvních let 20. stol nepřetržitě až do své smrti v roce 1918, kdy podlehl epidemii španělské chřipky. Mě osobně nejvíce zaujaly jeho obrazy tvořené pod vlivem expresionismu, nebo snad i art-deco. Jeho nejoblíbenější předlohou byla ženská těla, která zobrazoval pomocí až neuvěřitelně hranatých tvarů, ale přitom si tyto ženské postavy uchovávají ženskou ladnost a jsou vysloveně krásné. Taktéž pozice, ve kterých Schiele své modely kreslil, jsou odvážné i dle dnešních měřítek. Velmi častá je například poloha s roztaženýma nohama. Nicméně tato díla nejsou ani v nejmenším vůči ženám urážlivá a člověk při pohledu na ně neklopí zrak. Myslím, že se Schielemu podařilo zobrazit ženy jako nádherné bohyně, které ale zároveň nepostrádají lidské, až živočišné teplo.

Kromě výše zmíněných kreseb ženských aktů kreslil Schiele portréty, kompozice i krajiny, ilustroval mnoho soudobých časopisů a podílel se i na některých fotografických projektech. V kostce lze říci, že Schiele byl avantgardní umělec, jehož dílo každopádně stojí za zhlédnutí už z informačního hlediska a které může některé návštěvníky opravdu nadchnout. Mezi ty druhé se počítám i já.

ADAM DANĚK

Die Gelbe Couch