Chapadlo

Když jsem byl malý, měl jsem hračku, takového malého tučňáka z umělé hmoty. Cvrnklo-li se mu do hlavičky, kývala se snad několik minut (byl tam setrvačník nebo tak něco). Na tučňáka jsem si vzpomněl, kdykoliv jsem se při diskusi s Václavem Klausem podíval na stínovou ministryni kultury. Co z toho plyne? Vlastně nic moc, jenom jestli chcete být stínovým ministrem, nepodceňujte význam krčních masáží francovkou před spaním.

Pan profesor zatím plil na právnický styl myšlení, kolegu Švejnara, Honzu kvůli ceteris paribus, profesora Bejčka, Ivoše, centrální banku, Richarda, Komisi pro cenné papíry, Tomáše Ježka i Jeffreyho Sachse. Carem ale být nechce.

Ještě že máme i normální profesory. Mimochodem, právě vydal knihu Cesta z pasti.

Když už jsme u toho cestování – využili jste báječných studentských slev a odlétli 17. listopadu do Singapuru? Já ne. Nesnáším totiž cestování, uvědoměle od okamžiku, kdy jsem si provedl shrnutí času, který strávím během doby svého magisterského studia na přesunu po ose domov-škola. Šest hodin týdně, to je 24 hodin měsíčně, 12 dnů ročně, což dělá za pět let studia (bez propadnutí) bratru 2 měsíce. Celé prázdniny v autobusu.

Šťastný let.

Milan Vacík