ROZHOVOR S JUDr. IVO JAHELKOU

o umění, zákonech a horách

Napsal jste knížku „Minimum k soudu“, vydal několik LP desek, neustále koncertujete, máte advokátní kancelář, cítíte se být více umělcem nebo právníkem?

Cítím se být asi víc právníkem, protože jsem práva vystudoval a dělám tu práci již dvacet jedna let, ale umělcem se v tomhle smyslu necítím, ani nemůžu protože nic v zásadě neumím. Hrát na kytaru neumím, pořádně zpívat také ne, nemám žádný velký hlas, jedině snad dát slova dohromady tak, aby to bylo trochu legrační, proto jsem více právníkem, než umělcem. Nebo by se dalo říci lidový vypravěč s právnickým vzděláním.

Máte již vyhlédnutý nějaký případ, který chcete zhudebnit?

Já už jsem dospěl k závěru, že musím zhudebnit kauzu zeď v Matiční ulici, protože je to tak zásadní problém této společnosti, že si to zaslouží píseň. Mám už to tak zhruba promyšleno, nechám zaznít názorům obou znesvářených stran, jak domkářů, tak i Rómů, a doufám, že to zrealizuji do konce roku.

Jaká si myslíte, že je kulturní úroveň české společnosti a české justice?

Kulturní úroveň společnosti je obecně velmi dobrá, protože my jsme vždycky byli kulturní národ, vždycky jsme si potrpěli na chytrou legraci, na divadlo, a ani po společenském převratu se to nijak nezměnilo, jen se na tom trochu podepsala současná ekonomická situace v některých městech.

Úroveň české justice je taková, jaká je a není to problém, který lze vyřešit den ze dne. Já ale zastávám stanovisko, že soudce by měl být vrchol kariéry právníka. Soudce by tedy měl být člověk, který už něco prožil, leccos řešil, má zkušenosti životní i právní a pak teprve může být dobrý soudce. Pokud někdo odejde ze školy, dělá tři roky čekatele a pak ho hodí, aby soudil, tak si myslím, že samozřejmě ne, že by byl špatný, ale prostě nemůže mít v sobě nastřádáno tolik, co člověk který již dvacet let střídá různé právní profese. Proto si myslím, že stav české justice dán trochu i tím, že není možné chtít po mladých soudcích, aby vše dělali perfektně.

Znáte nějaké veselé zákonné ustanovení?

Já si myslím, že zákonná ustanovení, která nám předkládá parlament jsou spíše tristní než veselá, protože je na nich vidět, že je dělají lidé, kteří nemají s praxí nic společného. Jaksi od stolu pak vznikají zákony absolutně neživotné a musí být pak hned novelizovány. Takže já v zákonných úpravách toho humoru moc nevidím.

Myslíte si, že se v poslední době zvedla nebo snížila úroveň absolventů právnických fakult?

Já si myslím, že se zvedla, protože pro vás už je teď zcela běžné používat počítač, ovládáte cizí jazyky a různé další věci, které dříve nebyly. Je to dáno tím, že ta konkurence na trhu práce je obrovská a všichni se snaží umět něco navíc. To za nás nebylo, my jsme uměli rusky a to většinou špatně a zákony, které jsme se naučili na fakultě, platily ještě dalších dvacet let.

Vystudoval jste pražskou fakultu, proto se nemohu nezeptat, co si myslíte o aféře na PF UK?

To je opravdu velký problém, který je bohužel trochu obrazem této společnosti a pokud se to přenáší na akademickou půdu je to blbé. Nejlepší by samozřejmě bylo, pokud by fakulta vzala každého kdo má zájem. Já se domnívám, že není tak obtížné to vyšetřit, protože k tomu má přístup pouze omezený počet lidí a policie řeší mnohdy daleko složitější případy. Je to velmi nepříjemné a vnáší to stín pochybností všech lidí, kteří se tam nedostali.

A úplně na závěr, chtěl byste někdy být zákonodárcem?

Já si myslím, že docela jo. Přece jenom se v tom právu pohybuji už dvě desítky let a něco už jsem zažil, u soudu už jsem také párkrát byl, takže určitě ano. Myslím tím, že jsem schopen posoudit praktické dopady, samozřejmě těžko bych mohl posuzovat zákon o jaderných odpadech, ale takové věci, které jsou běžné tady venkově, nebo otázky které mají takový širší dopad. Například výkon rozhodnutí, právní úprava současná je katastrofální, já to nechápu, vždyť když budu chtít vytvořit úpravu výkonu rozhodnutí tak, aby to trochu fungovalo, tak si vezmu pár kolegů a za týden máme hotové paragrafované znění, to není vůbec žádný problém, jen možná nějaká ta politická vůle by problémem byla (ale do toho nevidím). Z hlediska čistě právního si myslím, že by mě to bavilo.

MIROSLAV JURMAN