Senátní zpravodaj

Opět přišel čas napsat nějaké zásadní prohlášení. Charta 77 je stará stejně jako já, o petici katolíků organizované Augustinem Navrátilem dnes už nikdo neví, Několik vět najdete možná na poslední stránce dějepisu, Cibulkovy seznamy jsou passé, Impuls ’99 nemá peníze, a když odstoupil senátor Lánský (Martin, pro pořádek), došlo jen k bouři ve sklenici vody. Ano, služebně starší studenti již vědí, co přijde. Pohlédneme Akademickému senátu (AS) zblízka do očí, pošpiníme ho a potom nihilisticky odkopneme.

Ke konci minulého semestru bychom s takovou věcí nemohli přijít. Ministerstvo obrany tehdy schválilo tzv. právní službu pro brance – právníky a Akademický senát si připsal velké plus. Studenti tehdy také získali skutečně paritní zastoupení v AS. Ale jak se blíží prosincové volby, Studentská komora AS se zaměřuje spíše na právní normy typu jednacího řádu místo na politiku panem et circenses. Doufejme jen, že Marszalek Senatu se brzy vrátí a spolu s ním mačkání prstů daňovým podvodníkům.

Je nezpochybnitelné, že podzimní skóre SK AS není příliš povzbudivé. Chvályhodná a přímočará akce Ludvíka Ševčíka okolo causy ISIC karet nejspíš vysublimuje do apelů na morálku rektorátu. Výměna na postu zástupce studentů v univerzitním senátu proběhla potichu a logicky – za nejlepšího ze senátorů byl nasazen nejhezčí. Tři týdny byly ztraceny vyjasňováním stanovisek na gramatiku a legislativní strukturu návrhu nového Statutu fakulty, který většině studentů nic neříká. Ale přitom je o čem mluvit, a to i v širším kruhu se studenty. Nový statut například umožňuje skládat zkoušky i během semestru, což byl originální nápad možná nedoceněného Dana Stejskala. Naopak v návrhu chybí zásadní pravomoc AS – každoročně schvalovat návrh nového studijního plánu. A do toho všeho Dr. Šimíček se svými nepovinnými semináři. Statut je obrovská práce a SK AS se v ní zbytečně topí. Místo toho by si měla stanovit priority, které následně prosadí.

Možná jste čekali více nihilismu. Pravda je ale taková, že naděje vítězí, když v klubu nihilistických senátorů zbyli de facto už jen dva členové, kteří navíc občas svoji víru zapřou vykonanou prací (co říkáš, Ginno B.?).

JAN HLADKÝ