zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 18
ČLÁNEK: Počet zobrazení 1715. (Sessions 1685)
Semináře - povinné či nepovinné?
     

Semináře - povinné či nepovinné?

V akademickém senátu v současné době probíhá v rámci jednání o Statutu také debata o podnětu Dr. Šimíčka, který navrhl uvolnění studia ve směru dobrovolné docházky na semináře. V minulém čísle Octopusu jsme se o této problematice pouze stručně zmínili, proto bychom se jí chtěli zabývat podrobněji.

Zkusme si tedy projít stručně argumenty obou stran a začněme navrhovanou změnou. Na západoevropských univerzitách a též na pražské právnické fakultě je účast na všech formách výuky nepovinná a studenti tedy mají absolutní volnost výběru, zda navštíví jeden seminář ročně, nebo budou docházet do školy pilně a pravidelně. Umožňuje jim to být absolutním pánem svého času a sám rozhodnout, zda tento konkrétní seminář (z toho a toho předmětu vedený tím a tím vyučujícím) je dostatečně přínosný a smysluplný. Vychází se z toho, že jednak se tím velmi dobře a jednoduše ukáže, který pedagog je „dobrý“ a který méně (a není pak nutné to probírat ve fakultních časopisech) a vyučující si pak snáze mohou vytvořit svůj obraz v zrcadle výuky, a dále z toho, že každý dospělý člověk je schopen sám za sebe rozhodovat a být za své rozhodnutí odpovědný a nepotřebuje, aby mu někdo nařizoval, jak dlouho nebo jak často se má učit ten který předmět. Další obrovskou výhodou, zejména v kontextu silně omezených kapacitních možností na českých vysokých školách, je pak to, že přirozeným a nenásilným způsobem se oddělí studenti, kteří mají zájem se daným předmětem zabývat, diskutovat, ptát se apod. Tito jedinci pak nejsou omezováni přítomností nejméně stejného počtu kolegů, kteří se účastní pouze z donucení a přišli si dotyčnou devadesátiminutovku pouze odsedět. Jistě mi každý dá za pravdu, že práce v takovéto skupince je značně omezená a místy úplně zbytečná.

Zastánci povinné seminární výuky argumentují zejména tím, že fakulta musí garantovat určitou minimální hranici znalostí studentů (a to i těch méně snaživých) a též jistou schopnost praktické aplikace právních předpisů, kterou se jinde než na seminářích lze naučit jen těžko. Je také pravda, že volnost výuky umožňuje také těm, kterým „jde pouze o titul“ snazší přístup k vytčenému cíli, protože obecně platí pravidlo, že „kdo se na právnickou fakultu dostane, ten ji i vystuduje“, a zanedbatelné není ani to, že když studujeme denní studium, měla by fakulta též „vychovávat k plnění povinností“. Pokud jsou tedy semináře povinné, lépe se kontroluje úroveň znalostí studentů a alespoň částečně se pak omezuje náhodnost výsledku u zkoušky.

Pokud by se tedy docházka na semináře stala nepovinnou, bylo by potom potřeba vyřešit za co, kdo a jak bude udělovat zápočty, nebo zda by tyto neměly být nahrazeny například klauzurními pracemi, jaké známe z PrfUK. Když předpokládáme, že by zápočty zůstaly zachovány, mohlo by jejich získání být podmíněno mnoha různými povinnostmi, které by stanovovali buď sami vyučující, nebo katedry. Možností je celá řada: seminární práce v určitém rozsahu, návštěva soudu, klauzurní práce ve formě určitého právního podání, referát, esej na dané téma a mnoho jiných. Každý student by tedy byl zapsán na seminář konkrétního vyučujícího, na který by nemusel pravidelně chodit, ale splnil by jiné podmínky k získání zápočtu.

Z toho co bylo řečeno také vychází kompromisní řešení navrhované studentskou komorou AS, které spočívá v zachování seminářů, jako povinné formy výuky, ale docházka na ně by nebyla nezbytnou podmínkou získání zápočtu. Došlo by tedy k legalizaci současného stavu, kdy někteří vyučující neúčast tolerují, pokud je nahrazena jiným plněním ze strany studenta, a konkrétní vyučující by tedy měli možnost více ovlivnit kvalitu svého semináře dle svého rozhodnutí. Jistě by se pak nejednalo o prostor k libovůli, ale pro konstruktivní rozhodnutí ovlivněné povahou toho kterého předmětu.

MIROSLAV JURMAN

MIROSLAV JURMAN

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 0 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 18

 

Chapadlo

KLAUS

Kašna

Kanárek

Justiční a právní čekatelé

ROZHOVOR S JUDr. IVO JAHELKOU

International Criminal Court

Konference ICC – Pohled organizátora

Nepovinné semináře

Homo homini brutus

Balekijan

Anketa mezi studenty

MÁŠ PADÁKA…?

OMYL

Svět chaosu

Studenti kašlou na svá práva

Samoplátci rok poté

Schiele

Senátní zpravodaj

Semináře - povinné či nepovinné?

Balada o právničce krásné

Pokojíček plný deště

TMA

Dejme justici širší mantinely

Ten žena a ta muž

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners