Výuka práva na počátku 21. století
Tento honosný název nesla konference, která proběhla na naší fakultě ve středu 14.4.1999, tedy v čase studentského volna. Že bylo toto volno určeno k tomu, aby se profesoři a studenti (alespoň někteří) zúčastnili uvedené akce, není asi třeba připomínat. Konference byla jednou ze součástí oslav 80. výročí založení a 30. výročí znovuobnovení naší fakulty, bohužel bez potřebné propagace studentům a veřejnosti.
Jedinec, který se nějakým způsobem dozvěděl, že takováto akce bude probíhat, musel vyhledat nástěnku u vrátnice, aby mohl zjistit, kdy a kde se koná. Výsledný efekt byl nasnadě… přítomny byly necelé tři desítky našich pedagogů, několik málo hostů a dva studenti. Nevím, jaká byla představa vedení fakulty, ale já jsem byl poměrně zklamán a to nejen počtem účastníků.
Dopolední zasedání probíhalo v naší největší přednáškové místnosti, aby bylo možné prezentovat možnosti nejmodernější techniky být nápomocna právnickému stavu (Dr. Spáčilová), což však při počtu posluchačů působilo dojmem přednášky ve čtvrtém ročníku. Celkem bylo předneseno 22 příspěvků, které budou obsahem sborníku vydaného naší fakultou, a proto se hodlám věnovat jen některým.
Pan děkan Bejček ve svém úvodním příspěvku nejprve oznámil, že byl pro střízlivější název akce (výuka práva v horizontu několika let), což by se vzhledem k některým následným referátům hodilo více, a poté se jal popisovat vlastnosti a schopnosti ideálního absolventa právnické fakulty (jen namátkou: adaptabilní, inteligentní, flexibilní, jazyků a výpočetní techniky znalý), celkem vzato „Ne držitel diplomu, ale určitý osobnostní typ“. Dále zdůraznil i nutnost tvořivého a diskuse vyvolávajícího přístupu pedagogů k výuce a zmínil aktuální problémy: rodící se konkurence, hrozící nezaměstnanost a populační pokles (ten se mj. projevil i poklesem počtu uchazečů o studium na naší fakultě o jeden tisíc).
Následoval popis stavu výuky na fakultě v Linci (prof. Köck), a pak velice energický proslov prof. Cepla (mj. soudce Ústavního soudu), kritizující až urážející všechny a všechno, co jen trochu souvisí se stavem na českých právnických (a i jiných) fakultách. Padaly výroky typu: „Pevnost neschopných“ (o současném stavu českých vysokých škol), „Štěpení kozího chlupu podél“ (o přílišné specializaci vyučujících), „Člověk po dvou letech studia neumí nic než prodat otroka na římském trhu“, „V Brně když se řekne západ, rozumí se Vídeň“ a mnoho dalších.
Pro nás studenty bylo zajímavé tvrzení, že „Mladý člověk na VŠ, když neumí anglicky, má morální vadu.“ Nutno podotknout, že tento proslov by pobavil a zaujal asi nejednoho studenta či studentku a že byl jediným kritickým v celém programu, ale způsob, jak byla tato kritika prezentována, by naopak otrávil i většinu otrlých a zkušených jedinců. Pro Brňáky budiž útěchou, že hlavním terčem narážek byla zejména Praha (její PF), trpící pod nadvládou historiků.
Pan profesor Hajn nezapřel své řečnické umění, a proto o zajímavé myšlenky nebyla nouze: „Student je zákazník, produkt i výrobce tohoto produktu fakulty a naším úkolem je zajistit, aby nepodléhal rychlé zkáze.“ nebo: „Mozky je třeba utvářet, ne naplňovat.“ Byl bohužel posledním, kdo zauvažoval o budoucím vývoji výuky práva, aniž by pouze obhajoval nezbytnost svého oboru, nebo v horším případě popisoval současný stav. Následoval referát Mgr. Víta Schorma, nedávného absolventa fakulty, který popisoval zkušenosti ze studijních pobytů ve Francii a možnosti zlepšování výuky u nás. Bohužel vzhledem ke svým předřečníkům byl poněkud nevýrazný a zapadl.
Odpolední program probíhal ve dvou sekcích, první jsem byl přítomen já, druhé, „angličtinářské“ se zúčastnil Lukáš Jelínek a podle jeho slov byla velmi dobrá. Ocenil na ní zejména připravenost vyučujících z katedry odborné jazykové přípravy a jejich koncepci výuky. Naproti tomu sekce I., „pozitivně právní“ bohužel proběhla poměrně bez překvapení. Dokud byl přítomen pan prof. Cepl, uskutečňovala se alespoň nějaká diskuse, ale poté už unavení přednášející pouze odříkali své příspěvky.
Doc. Hurdík zauvažoval nad problematikou výuky občanského práva, prof. Blaho nad budoucností Římského práva, prof. Vlček nad smysluplností výuky dějin a doc. Eliáš popsal problémy výuky obchodního práva v Plzni. Z těchto příspěvků by za zmínku stála snad jen úvaha pana doc. Hurdíka, ale pro nedostatek prostoru se o ní podrobně zmiňovat nelze. O vystoupeních doc. Vágnera, dr. Machalové a dr. Lampartera přesně v duchu jejich výuky snad ani už psát nebudu.
Na závěr bych chtěl říci, že pokud by se zúčastnilo i několik málo studentů, mohla být tato konference opravdu zajímavá a podnětná pro obě strany. Obec studentská tímto podle mého názoru přišla o další příležitost, jak alespoň trochu ovlivnit některé neoblíbené předměty v přímé konfrontaci názorů (které jsem se sám neodvážil a raději zůstal v pozici pozorovatele). Jinak souhlasím, že by se takovéto akce měly konat častěji a pokud by se podařilo zajistit účast studentů, mohly by i něco nového přinést.
MIROSLAV JURMAN