Chapadlo

Přiznám se, že nemám obzvláštní zálibu ve věcech, které jsou až násilně zajímavé, a například tzv. performance jako nejposlednější projev umění mě příliš nevzrušují (děkan Fakulty vý-tvarných umění VUT se prý zapaluje a skáče z mostů). I na naší fakultě je ale možné potkat pár solidních performancí: přednášky a semináře některých učitelů, nové studijní programy (zasmějte se na www.law.muni.cz/studijni/kredity) a třeba zápisy zkoušek.

Třeťácký zápis na zkoušku z procesu by však mohl být naznačením cesty k vymícení nechutných zapisovacích performancí. Prostě se našel dobrovolník, který přišel dřív a lidi pak zapisoval do seznamu v pořadí, jak přicházeli. Pořadník dostala sekretářka a byl klid.

Zmíněnému dobrovolníkovi patří převeliký dík, protože na sebe převzal úlohu, kte-rou by logicky měli plnit senátoři (ty ale zápisy nezajímají, volby jsou přece ještě daleko). Zápis proběhl v klidu, bez obvyklého hroznu u dveří katedry. Jedinou vadou systému byl příliš vysoký počet kolegů, které mohl každý zapsat, takže dvacáté místo na pořadníku bylo fakticky místem stým. Na druhou stranu jsme si ale mohli čekání krátit sledováním, jak se neznámí lidé najednou stávají velkými přáteli těch na atraktivních místech (jistě i k jejich překvapení) nebo jak dívky nasazují naléhavé a smutné výrazy a dobývají s nimi Řím. Zapšklý intelektuál se prostě pobaví.

Najde se i příště dobrovolník, kterému záleží na okolí víc než na svém pohodlí?

Hezký den.

Milan Vacík