zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 16
ČLÁNEK: Počet zobrazení 1765. (Sessions 1731)
Plonková sedmička
     

Plonková sedmička

Nadhledem a nepatetickým úsměvem nad sebou samým naplněné dílko, kterým nám autor jakoby mimochodem podává zprávu o konci let šedesátých, o neradostné době normalizace, až se nečekanou zkratkou přes švédský exil přenese do kýčovitě optimistické, nabubřelé atmosféry počátku devadesátých let.

Tento „román-sbírku“ čtenářům předkládá písničkář a spisovatel Vlastimil Třešňák. Jeho poetika, zasvěcená Praze, špinavé ulici a obrazům Osudových malířů, provokuje naše myšlení, aby jej posléze usvědčila z naivity, záliby ve stereotypu a všeprostupujícího pokrytectví.

Kniha je založena na vyprávění, ve kterém autor na postavě „vlasatého parazita“, „vlasatého disidenta a exulanta“ a nakonec „vlasatého cizince s povolením k pobytu v mateřské zemi“ paroduje sám sebe. S odstupem muže ve středním věku hodnotí rané básnické pokusy, a jak děj životního příběhu mírně zrychleně pádí vpřed, stávají se čím dál vyzrálejší texty nutnou součástí knihy.

A to součástí dynamickou – hořce veselým příběhům dávají nový podtext. Jejich působením nám před očima vyrůstá skutečnost jiná a - i přes Třešňákovu občasnou zálibu v textařských klišé a neoriginální znechucenosti nad opuštěnou zemí (např. píseň „Národ – soudruh Teplák“) – jde podle mého názoru o umění nadčasové, umění nezkažené politickým podtextem, jak se to z různých důvodů často dělo u tzv. protestsongů Třešňákových „kolegů“ nebo i v některých divadelních hrách Václava Havla.

Plonková sedmička – ironické hodnocení vlastního osudu – se dále vysmívá některým myšlenkovým automatismům, které se vyrojily po roce 1989. Odmítá glorifikování „vlasatých magorů“, kteří v roce 1968 sedávali pod sochami na Karlově mostě a vykřikovali převzaté repliky o beatnické a květinové éře

(…Navečer počítali vyžebrané mince … a celé noci pak u dezertního vína a vyklepaných cigaret diskutovali, co je to POEZIE a co už není. Je-li lepší volný, či vázaný rým, Kvílení, nebo Kadiš. Přihrblí pitomci…), aby pak v roce 1975 na pražské Kampě demonstrativně pálili knihy Bohumila Hrabala (mezi magory mj. Ivan Jirous).

Pobaveně sleduje porevoluční nadšení pro cokoli idiotského, jen když je to nové.

„…Když se pak z hajzlíku vrátil do lokálu, národ zíral na novou soutěžní hru, hru o ranec. Kapitán Jaroš v ní roztáčel jakési bingo, ale přiznal se, že ve skutečnosti je členem zednářské lóže, miluje lov a tenis…“

S úšklebkem na zkřivené tváři si všímá, jak ještě před nástupem normalizace uznávané vědecké kapacity podléhají módním „drsňáckým“ vlivům.

„…Po čase našli jakéhosi výtvarníka, malíře, který byl ochotný propůjčit se vědcům k pokusu, k bádání…Měl však podmínku, …že bude pod vlivem halucinogenu LSD tvořit. Že prý se to tak v USA a Kanadě běžně dělá. … Malíř po deseti minutách inspirace skrze LSD ořezanou tužku odložil, spustil si kalhoty a dvanáct hodin nepřetržitě onanoval. …“

Nelze se však domnívat, že by Třešňákův nekonformní pohled na svět (nakolik je v něm přítomna póza, nechávám na uvážení čtenáře) skládal mozaiku vnímání pouze z výsměchu, sarkasmu nebo z obyčejné antipatie (…Všude kolem vonělo pálené hnědé uhlí a bylo slyšet: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou…“ Všude kolem zuřilo tržní hospodářství. …). Složitost Třešňákovy osobnosti si předem nezaujatý divák může vychutnat až při čtení některé autorovy knihy (V.T. je i autorem povídek a románu), popřípadě poslechu písňových textů.

Domnívám se, že pro současného čtenáře není předestřené téma ani trochu vyčpělou záležitostí. Cenný je zejména fakt, že autor nám nevnucuje žádné správné pohledy na mediálně nedotknutelná „pochmurná sedmdesátá a osmdesátá léta“ a jakýkoli pokus o patos by sám sobě otloukl o hlavu.


„… Budem se milovat / na koberci v Ermitáži
hrát si se světlem / hrát si se stíny
něco ti povolím / něco ti zakáži
vždyť ležíš modelem / k diagnóze doby!
Devastace srdeční krajiny …“

Knihu vydalo nakladatelství Torst v Praze (1998).

JAROSLAV ČERVENKA

Autor: Jaroslav Červenka

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 0 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 16

 

Chapadlo

Zpoza křa

Právo životního prostředí aneb právní normy (?) a praxe

Výuka práva na počátku 21. století

Vlaky, rychlovlaky a české dopravní karamboly

Úlety z podstaty

Na druhé straně nebo taky o tom, co si myslíme, když vám to mícháme

Ujetý Stone

Jsem student práv, kdo je víc?

Podvojné účetnictví snadno a rychle

Plonková sedmička

Kreditní systém

Alibi, populismus a odvaha?

Poznámky na okraj jedné konference

Klauzurní práce

Kelímky

Jaro v Americe

Interview s Doc. Rozehnalovou

Hospody

Kulový blesk aneb Co nás čeká nového?

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners