Jaro v Americe
Tedy vlastně v Nebrasce. Nebraska je něco extra. Jeden z deseti obyvatel je českého původu. Češi jsou tady druhá nejpočetnější národnost, hned po Němcích. Pak následují Skandinávci, něco Britů, Poláků, Mexikánů. Jo, a několik Indiánů - Siouxů, a taky pár dalších - prérijních - v rezervaci. Zlomek z nich asimilovaných. Ty asimilované poznáte podle toho, že čekají na rozsudek smrti nebo jsou ve vězení.
Jaro do Nebrasky přichází už od prosince. Kousek od místní právnické fakulty, na místě, kde původně bylo indiánské pohřebiště, je malá studánka a pramínek. Tam jste mohli v polovině prosince sbírat pampelišky. Zajímavé. Kamarád říká: „Nebraska je boží země. Ne USA. To ne. Nebraska!“ Byl večer v polovině února a on mi chtěl ukázat něco, co jsem ještě neviděl. Nad prérií zapadalo slunce a lidi vychutnávali vlahý teplý večer, oblečeni v krátkém triku a kraťasech.
Vedl mě do studentského baru. To, co jsem viděl, to jsem ještě neviděl. Byla tam soutěž v tom, no, jak to říci. Kdo vypadá líp bez kraťasů a trika. Holky a kluci - studenti. Ve dne je potkáte ve škole. Takhle jsem je ale ještě neviděl. Hmmm… Když jsem v noci usínal, přemýšlel jsem, co kamarád myslel tou boží zemí. Ráno jsem uklouzl na deseti centimetrech čerstvého sněhu. Bylo toho ale víc, co jsem stále nechápal.
Je začátek května - konec semestru, konec školy. Na lásku nějak není čas. Následuje jedna závěrečná zkouška za druhou. Jeden termín pro odevzdání písemné práce za druhým. Hned na to uzávěrka Octopusu, a pak masové vyklízení kampusu. Ten se za týden opět naplní těmi, co tady studují v létě. Koloběh. Odevzdat klíček od pokoje a odvléct se i se zavazadly z toho bláznivého kola. A pak přemýšlet při cestě do Kalifornie, o čem to všechno bylo.
Škola začala už desátého ledna a frčelo se s krátkou přestávkou až do teď. Zkouškové období tady neexistuje. Buď se uč pořád, anebo se sbal. V průběhu semestru jedna nebo dvě zkoušky v každém předmětu, aby jeden nevypadl z rytmu. Ještě stále chcete studovat v Americe? Samozřejmě, můžete to vzít i vlažně. Třeba studovat plavání, nebo něco ještě pohodovějšího.
Tohle byl zajímavý půlrok. Prezident Clinton to přežil. Neuplynul měsíc a začaly lítat rakety na Jugoslávii. Řada Američanů myslela, že Kosovo je místní americká benzínová pumpa. Někdo nechápal, proč se kvůli ní bombarduje cizí země, její rafinérie a mosty. Prezident vystoupil v televizi a vysvětlil, kde je Kosovo a že Miloševič je něco jako Hitler. Téměř polovina obyvatel stále s tímhle stylem politiky nesouhlasila. Památka na Vietnam ještě bolela.
(Demokratický senátor z Nebrasky Bob Karrey tam přišel o nohu.) Spolužák ze Srbska byl v depresi, když jeho město Novi Sad přišlo o mosty. Kluci v Coloradu si chtěli taky zahrát na Hitlera. Víme jak to dopadlo. Přichází doba tornád. Čtyři roky po bombovém útoku na federální budovu v Oklahoma City, přišlo tornádo a srovnalo se zemi jednu předměstskou čtvrť. Jiné tornádo se o kousek netrefilo do Lincolnu. To jsme se procházeli po kampusu a divili se, že zase je cvičný poplach. DOW to dotáhl na 10 000 a po měsíci na 11 000. Baby Boomers to táhnou na padesátku. NATO taky oslavilo padesátku. Neví se, co s přebytky ze státního a federálního rozpočtu.
Vrátit to daňovým poplatníkům - jeden ze zajímavých nápadů z republikánských řad. V Nebrasce se to už stalo skutečností. Minulý týden zemřel bývalý republikánský senátor za Nebrasku (senátor Hruska) ve věku 90 let - taky českého původu. Když měl volební kampaň, tak dělal projevy v angličtině a češtině. Amerika je velká, na každém kousku jiná a děje se tady spousta různých věcí.
Co je nového v Brně? Co nevidět bude zkouškové období. Držím palec studentům a přeji hodně trpělivosti profesorům. Šéfredaktor mě žádal, abych napsal něco emotivního. Já myslel, že to svedu. Nějak nezbyla síla a chce se mi spát. Myslím, že se tomu říká „vyhořet zevnitř“. Věřím, že si zařídíte příjemný a emotivní květen. Skoro si dovedu představit tu vůni v parku před naší fakultou.
S pozdravem TOMÁŠ BALCO
alias „Chodí se Šípem v Zádech"