Z údolí až na vrchol

Krajina kolem odpočívá a přemýšlí o podstatě

kostela vsazeného do prudké stráně podél cesty

poutník si zavazuje tkaničku levé boty a cítí napětí ve tváři

tanečnic – vznášejí se prostorem a fosforeskují

léto se chýlí ke konci a přitom si uvědomuje

nedostatečnou nepropustnost hráze vystavěné

na malinké říčce

stejně tak do sebe všechno vniká

a ani roční období nenachází konec ani počátek

z údolí až na vrchol sune se loudavými krůčky

karavana

která na rozdíl od přírodních elementů představuje

jednoznačnou vizi: z údolí až na vrchol se vydáváme

věříme v poznatelnost barevných vrstev prostoru

ale na konci se vůbec nezastavujeme – jen se řítíme

dolů

zpět k polozapomenutým šťastným chvílím

obklopeni bludy o smrti a nebetyčném zatracení

pro hřích nějakého

omezence.

Abendstern