Ten ho má a ten ho nemá aneb Pojišťování osob u nás
Po všech reklamních spotech, které nás přesvědčovaly o tom, že nejhebčí pokožku budeme mít po umytí nádobí nejmenovaným prostředkem a že bez pudingu se nikde nebudeme cítit jako doma, přichází nová vlna reklamy. Podle ní „ho“ každý úspěšný má a ňouma, který polije kávou stůl, rozhodně ne. Pokud jste se tedy rozhodli, že „ho“ mít budete, snad Vás může inspirovat následujících pár řádků. Předesílám ještě, že k pojištění jako takovému mám vztah neutrální a s pojišťovnami jsem vždy vystupovala (pouze) jako jejich řadový klient.
Takže jak je to s úrovní pojišťovacích služeb u nás?
Před nějakou dobou jsem byla jako spolucestující zraněna při dopravní nehodě. A teprve vzhledem k nastalé pojistné události, mimochodem s dobou léčení přes čtvrt roku, mne začala více zajímat má jinak zaprášená pojistná smlouva (kapitálové životní pojištění kombinované s pojištěním úrazovým), kterou jsem podepisovala v den svých 18. narozenin, protože mi končila pojistka stará. Teprve tehdy jsem začala poctivě pročítat těch několik hustě popsaných stran pod nadpisem Všeobecné pojistné podmínky. Ke svému překvapení jsem zjistila, že i když mám zranění kolem desítky, plnění se vyplácí jen za to největší. A protože byla všechna na zhruba stejné úrovni, obdržela jsem jako výsledné pojistné plnění částku velice nízkou (ani ne tolik, kolik pojišťovně zaplatím na pojistném za 4 měsíce).
Po tomto nemilém zjištění jsem začala pátrat také po „výhodnosti“ svého kapitálového pojištění. Pracovnice v pojišťovně mi trochu neochotně spočítaly celkovou částku pro případ dožití, která byla o 150 000,- Kč (!) nižší než částka slibovaná pojišťovacím agentem při podepisování smlouvy u nás doma. Chci věřit, že to tehdy byla jen nedbalost - každopádně dnes již jsou pojišťováci vybaveni výpočetní technikou, takže výše výpočtů by měla být správná. Podmiňovací způsob zde používám záměrně, protože v jedné pojišťovně měli nový program, který ještě měl své mouchy. Celková výše pojistného byla sice správná, pouze trošku „neseděly“ jednotlivé položky.... Ale nepředbíhejme.
Protože jsem tedy po všech provedených výpočtech přišla na to, že má pojiska se mi alespoň trochu vyplatí jen tehdy, když si např. vypíchnu oko, začala jsem hledat jiný pojišťovací ústav. Ústav nejen se širší nabídkou, ale hlavně také s lepším přístupem. Vybrala jsem si proto jednu velkou a velmi známou pojišťovnu. Protože jsem nechtěla hned chodit na její ústředí, zašla jsem nejprve „na zkušenou“ do jedné malé kanceláře jejích obchodních zástupců. Mladá slečna mi ochotně podala základní informace o kapitálovém životním pojištění, ovšem o dalších produktech by bez mých konkrétních dotazů nepadlo ani slovo. Ještě větší vlnu zděšení vyvolalo mé přání přečíst si nejprve v klidu příslušné všeobecné pojistné podmínky. Po necelých deseti minutách mi její kolega přinesl jejich fotokopii. Když jsem je však doma pročítala, našla jsem v nich několik rozporů s tím, co mi bylo řečeno. Po telefonickém dotazu na tutéž kancelář jsem zjistila, že podmínky jsou staré a některá ustanovení tudíž neplatná. Druhý den ráno jsem se tedy již z čistě pokusných důvodů rozhodla navštívit podobnou kancelář nedaleko hlavního nádraží.
Bohužel, pár minut po avizovaném začátku pracovní doby mi ani přes intenzivní zvonění nepřišel nikdo otevřít. Nechtělo se mi dál mrhat čas a vydala jsem se již přímo na oblastní ředitelství vybrané pojišťovny. Přivítal mne elegantně oblečený pán a velice ochotně mi sám a bez ptaní poreferoval o všech nabízených produktech. Pominu-li již výše uvedený (při výběru pojistky ne nepodstatný) zádrhel v programu, za který se mi velice omlouval, mohu mu snad vytknout jen jedinou věc: nabídl mi sice galantně místo v křesle, avšak jako pravého gentlemana ho neměl nechat chladným můj kabát. Každopádně jsem od něho na vyžádání obdržela kýžené aktuální pojistné podmínky, které mi dal spolu s vizitkou a doporučením, že až budu chtít smlouvu uzavřít, můžeme se setkat v příjemnějším a pro mne dostupnějším prostředí vybrané kavárny (dodávám jen, že se opravdu jedná o postup standartní, navíc mne během všech mých návštěv pojišťoven doprovázela maminka).
Celý příběh měl ještě jednu dohru. Mému mladšímu bratrovi totiž asi před měsícem rovněž „dožila“ pojistka. Také jemu se ozval pojišťovací agent a chtěl s ním u nás doma ihned po vyřízení všech formalit uzavřít smlouvu novou. Tentokrát jsme však už byly chytřejší ...
Byla bych nerada, kdyby toto vyprávění bylo chápáno jen jako výčet mých osobních bolístek, protože jsem na něm chtěla demonstrovat pravdivost jedné rady. Rady, které se mi dostalo v rámci výuky na této fakultě a ve které se pravilo, že ten, kdo málo čte před uzavřením smlouvy, pak často hodně platí po jejím podepsání. Dovolte mi tedy na závěr zformulovat několik doporučení, která vycházejí nejen z uvedeného případu, ale rovněž z obdobných zkušeností mých nejbližších:
Nedomlouvejte si schůzku s pojišťovacím agentem u Vás doma, slabší povahy v domácím prostředí snáze podlehnou a smlouvu podepíší.
Pokud se přeci rozhodnete pojišťováka pozvat, nezdráhejte se smlouvu pečlivě přečíst a všechny nejasnosti si nechat vysvětlit, i když to bude trvat delší dobu. Nic Vám totiž nebrání v tom, abyste si s ním sjednali termín další návštěvy.
Je dobré si předem obstarat příslušné všeobecné pojistné podmínky, protože na některé potenciální záludnosti můžete narazit až při jejich druhém nebo třetím čtení. Zkontrolujte si však, zda opravdu máte jejich aktuální znění.
Nezapomeňte, že ke každému druhu pojištění existují samostatné všeobecné pojistné podmínky.
Nevěřte tvrzení, že všechny pojišťovny mají tyto podmínky stejné. Je sice pravdou, že základ je prakticky totožný, ale právě zdánlivé maličkosti jako různé lhůty, omezená délka plnění či výčet případů, kdy pojišťovna nebude plnit vůbec, mohou hrát právě ve Vašem případě rozhodující roli.
Promyslete si, jaký druh pojištění je pro Vás nejvýhodnější v souvislosti s tím, zda si chcete své peníze spořit (kapitálové pojištění) a jaký typ pojistných událostí Vás může nejspíše potkat (zvláště své kolegyně upozorňuji např. na ustanovení týkající se rizikových těhotenství a těhotenství vůbec).
Při rozhodování o době, na kterou si pojištění sjednáte, budou zřejmě rozhodující dvě skutečnosti: jak se Vám s délkou pojištění zvýhodňuje (zlevňuje) pojistné (obecně platí, že s vyšším věkem při sjednávání a většími riziky roste i cena) a zda Vám bude sjednané pojištění vyhovovat třeba i po deseti letech. (Informujte se proto i o podmínkách změny nebo zrušení pojistky!)
Obecně je sice nejvíce protěžováno kapitálové životní pojištění (pro možnost různých výhod jako půjček a nově i odpočtu z daní) a také úrazové pojištění, ale nezapomínejte ani na existenci ostatních pojišťovacích produktů, např. pojištění pro případ pobytu v nemocnici. Tato pojištění se někdy dají sjednat nejen formou připojištění, ale i zvlášť (bez uzavření pojištění kapitálového).
Máte-li čas, nezdráhejte se navštívit konkurenci. Získáte tak lepší přehled o aktuální nabídce produktů a o jejich cenách.
V každém případě neuzavírejte pojištění sami, ale řiďte se pokud možno známým: víc hlav víc ví.
A jedna rada navíc - pozorně si prostudujte v jaké lhůtě a komu máte případnou pojistnou událost oznámit. Ne vždy je totiž oním subjektem nutně ten, se kterým jste smlouvu uzavřeli.
Možná se Vám předcházející řádky jeví jako nadbytečné, ale domnívám se, že důkladné zvážení všech aspektů je při sjednávání tak dlouhodobého smluvního vztahu plně na místě. Snad také proto se říká, že nejhůře se smlouva uzavírá s právníky. A těmi my přece jsme - nebo alespoň chceme být.
Dana Šramková
sramkova@law.muni.cz
