zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 26
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2180. (Sessions 2084)
Tvorba a svoboda člověka
     

Tvorba a svoboda člověka

Počátek přesvědčení jedince o tom, že nejen on sám, nýbrž i všichni ostatní mohou činit to, co jim platné zákony výslovně nezakazují nebo co se nepříčí dobrým mravům, morálním normám apod., jeho skutečné využívání & dodržování této svobody lze spatřovat tam, kde se z neprobádaných končin mozku vynořují na světlo světa tvořivé schopnosti člověka. Neboť tvorba, v tomto případě bych se přidržel té umělecké, která lidstvu dává krásnou a zároveň zatěžující schopnost pozorovat a tvarovat realitu i jinak než v zájmu získání potravy, rozmnožování, bezpečí, je pramenem svobody.

Rumunský spisovatel a filosof žijící ve Francii, Mircea Eliade, tvrdil, že „umělecká díla tvoří ideální vzor pro člověka jako takového ... proto, že každý umělecký výtvor je výrazem svobodného činu a lidstvo směřuje (... za cenu kolika prolité krve!) k aiónu tvůrčí svobody, k novému způsobu bytí ve světě.“ Každý posun kupředu v umění, vědě, ale třeba i v nazírání na to, co je právní, co mimoprávní záležitostí, vede přes odmítavý, zpravidla nepochopený výkřik do tmy; výrok člověka-tvůrce bývá provázen výsměchem, výhrůžkami, v horším případě odměněn smrtí. Nový názor, jenž má změnit zaběhnutou společenskou praxi, vzniká většinou iracionálně, náhodným objevem, zapojením fantazie, a právě tímto činem (byť by byl následujícím výzkumem diagnostikován jako omyl) se člověk seberealizuje, vymaňuje své „já“ ze zatvrdlé pavučiny obecného smýšlení a dere se na piedestal někdy zasloužené, jindy pochybné a trapné slávy. Tuto mnohokrát potvrzenou a  snad i otřepanou skutečnost však dnes nelze vymezit tak jednoduše a schematicky.

Definovat, co znamená "dnes", lze jen velmi těžko. Jisté však je, že v současnosti se nejen naše společnost zmítá v obrovském moři paradoxů: tisíce lidí, vzpomínajících na komunistický režim se záští a zlobou, ačkoli odmítají diktát klasických autorit, s radostí a příjemně rozechvěni podléhají hlasu reklamy, totalitnímu uvažování reklamních imagologů ("Kdo nemá náš výrobek, patří přinejmenším do koncentračního tábora."). Vysmívají se uniformnímu oblečení a hudbě 80. let, a přitom se „stádním způsobem“ doplňovanou skladbou šatníku poslušně řadí do zástupů stejně smýšlejících příslušníků nových kast - pod křídly těchto minidiktatur zpravidla v separovaných místnostech a tajných zákoutích společně označují svého nepřítele, jímž je vkus ostatních lidí a dále hudba & knihy, které oni sami nevyznávají, neposlouchají či nečtou, vytvářejí vlastní jazyk, jehož neznalost se stává poznávacím znamením a důvodem k nenávisti. Zdá se, že přibývá sebevědomých lidí, kteří uznávají toliko vlastní zkušenosti, rozum, emoce, plivou na dogmata, filosofii, náboženství všeho druhu, poté se však nechají zmanipulovat prvním pouličním propagátorem Slepé víry a Oddanosti. Poučky a encyklopedické znalosti nabyté ve škole se jim zdají být pustou zbytečností a simplifikací, ačkoli náhodný výkřik zaslechnutý ve vesmíru médií vzápětí plní funkci neotřesitelné pravdy. Stále rostoucí počty extremistů a radikálů všeho druhu (buď mají k předchozím totalitním režimům osobně vřelý vztah, nebo žijí v zajetí tragických ideálů) kážou vodu tolerance, zneužívajíce svobody shromažďování a projevu, a následně pijí víno historických záští, rasismu, xenofobie, rychlých a konečných řešení jakéhokoliv problému.

Spisovatel Ondřej Neff v jakémsi rozhovoru řekl: „Jednou budeme na konec (20.) století vzpomínat jako na období blahobytu a neslýchané svobody. Mám dojem, že lidé si na sebe pletou obrovskou nesvobodu. S dnešní svobodou neumějí zacházet a neumějí si jí vážit.“ Omletou frázi o tom, že si lidé málo váží svobody, bych ponechal stranou. Co však nahání mnohem větší hrůzu – a v tom s Neffem musím souhlasit, je fakt, s jakou samozřejmostí a s jakou lehkostí mnozí lidé onu nesvobodu přivolávají. Jako kdyby se z mnohých lesů ozývalo: „Dříve jsme bývali pod kontrolou a trochu nám to vadilo. Dnes do značné míry můžeme přijmout odpovědnost sami za sebe, s čímž většina z nás souhlasí, jenže… Vyžaduje se po nás, abychom byli tolerantní, nerozlišovali lidi podle vnějších znaků, uznávali právo souseda na jiný názor. Chceme bojovat o vliv - a  nějaký respekt k odlišnému je pro nás katastrofou!!“

Nedomnívám se, že hlavní problém demokratické společnosti tkví v neschopnosti lidí danou svobodu využívat. Neustálé proměny diktatury v demokracii a opačně mají svůj původ v přirozené bojovnosti, v touze po ovládání ostatních, ve snaze o vlastní hmotný a duchovní prospěch na úkor ostatních. Nejde o nepřirozenou věc. Dosáhne-li tyranský režim svého vrcholu, kdy nejužší možná skupinka ovládá celý stát, nabude nespokojenost s rozdělením moci vrchu a dojde k revoluci. Začne-li se poté uplatňovat široká demokracie (což není pravidlem), elán a nadšení lidí se vyčerpá v tom okamžiku, kdy zjistí, že oni novou elitu tvořit nebudou. V současném informačním věku je celý tento proces zastřenější a komplikovanější, nicméně naznačené uvažování přetrvává. Definice vládnutí, vlivu, podřízenosti však musí být doplněny o další mocenské prostředky: kromě klasické armády jde o reklamu, pořad „Volejte řediteli“, mediálně proslulou tvář (důvod proslulosti nehraje roli) a telekomunikační monopol. Nezbytný arzenál účinných zbraní nutno doplnit schopným a nelítostným hackerem, v naléhavějších případech crackerem.

Řekl bych, že stručně zmíněný fenomén Tvorby velmi souvisí se Svobodou. Jakýkoli výtvor, hmotný i duchovní, představuje výsledek jednoho z nejsvobodnějších lidských činů. Jestliže se však vytvářejí arogantní centra nového druhu (ať už jsou skryty pod líbezným krunýřem alternativy k tradiční „zlé“ státní moci), která nesmiřitelně rozdělují společnost nikoli již jen podle výše konta, povolání, úrovně kravat, patřičné průměrnosti uvažování, nýbrž i podle nejčastěji užívaných drog (pivohlti versus trávomilci, trávomilci vs. smažky), podle televizního seriálu nejlépe odpovídajícímu jejich image a úrovni intelektu, nepoznamená to výrazným způsobem dynamiku vývoje umění, vědy, techniky, práva? Podle mého názoru ano. Třebaže rozvoj duchovního fondu lidstva nelze nikdy úplně zastavit, renesance tmářství hrozí neustále. A rozdrobuje-li se myšlení velmi vyostřeným způsobem, nutno se obávat, že tyto rozpory nahromaděné negativní energie mohou být v brzké době řešeny násilným, pro demokracii, svobodu, ale i život na Zemi katastrofálním způsobem. Zatím ale můžeme být klidní: narozdíl od Arkansasu se u nás ještě smí na školách vyučovat Darwinova teorie evoluce, narozdíl od Afghánistánu u nás dosud nikdo nestrhává sochy (naopak: v roce 1918 zničený Mariánský sloup má být věrně napodoben a znovu vztyčen), narozdíl od „kanálových“ metod ne-diskuse mezi čelními politiky se na akademické půdě a v hospodě přece jen ještě diskutuje.

Jaroslav Červenka

Jaroslav Červenka

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 6 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 26

 

Chapadlo

FOTOGRAFICKÝ EXKURZ: Konference ,,Elektronický obchod v českém a evropském horizontu" (5.4.2001)

FOTOGRAFIE: Studentský koncert 10.4.2001 spojený s výstavou

FOTOGRAFICKÝ EXKURZ: Otevírání Moravské zemské knihovny

Poznámky a posměšky o povaze právníkova povolání

Boj o život

Hračka je mrtvá

KDO ŘÍKÁ, ŽE MARIHUANA JE ŠPATNÁ, JE IDIOT

Z údolí až na vrchol

SVĚT PODLE PARALAXY

Ke mně má každý dveře otevřené - Rozhovor s doc. Janem Svatoněm

Ten ho má a ten ho nemá aneb Pojišťování osob u nás

Úřednické právo

Další změny systému přidělování kolejí?

JUDr. Šašek*

JAK SE ŽIJE S JAZYKOVOU VÝBAVOU

Hospody

Co nás trápí...

Okradená noc

Magisterka

Ed Fagan a Temelín

Zachyceni v Síti

Tvorba a svoboda člověka

Chtěli jsme se zeptat

MORAVSKÁ ZEMSKÁ KNIHOVNA

OTEVŘENÍ MZ KNIHOVNY ANEB BYLI JSME PŘI TOM

Pedagogické minimum jako PVP?

Moravská zemská knihovna aneb Chtěli jsme se zeptat...

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners