JAK SE ŽIJE S JAZYKOVOU VÝBAVOU

Na jedné blíže nespecifikované fakultě jedné blíže nespecifikované vysoké školy právě zuřily boje zkouškové. Zuřily již dlouho a krutě a není proto divu, že se jejich frekventanti cítili povinni zajít uhasit žízeň těla i ducha do restauračního zařízení a to dokonce i den před jednou ze zkoušek, zkouškou z jazyka španělského. Této pitky se neúčastnili jenom a pouze španělštináři, studenti „v očekávání“, ale i několik jinojazykovců. No zrubali se, co jim síly a studentské peněženky stačily. Táhli to celou noc až do následujícího zkouškového rána.

Těžká jsou rána opilcova, zvláště pak, jste-li před výkonem. Nicméně alkohol ještě nestihl vyprchat z myslí a krve studentů, a tak přemluvili jednoho z němčinářů a vzali ho s sebou na zkoušku. Poté, co si všichni španělštináři odbyli své, nastrčili dovnitř examinátorovi nebohého němčináře.

„Buenos dias“, pozdravil zkoušející, „Buenos Aires“, kontroval student. „ Vy jste se moc neučil, kolego, že?“, děl na to examinátor, ,,Stačí Vám za tři?“

Takže jak se žije s jazykovou výbavou? Někomu i „dobře“.

Frantík