Úřednické právo
Dle § 22 živnostenského zákona lze nahradit požadované vzdělání u vázaných živností dokladem o rekvalifikaci a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru. Vázanou živností je i nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty. Tolik zákon. Dle Živnostenského odboru Magistrátu města Brna je požadovaná doba praxe 9, 8, 7 a 4 roky. Tyto čtyři údaje nejsou alternativami toho, co je skutečně potřeba, ale vyžadovanou praxí jednotlivými zaměstnanci odboru. Odpověď na otázku, jak k tomuto číslu došly je jednoduchá: "Vynásobily jsme to." Odpověď na druhou otázku "Čím?" je stejně strašná jako odzbrojující: " No přece KOEFICIENTEM!" Další otázky samozřejmě již nemají smysl.
Výše uvedené je projev tzv. úřednického práva. Tento jev se vyskytuje na všech úřadech, které nějakým způsobem vystupují jako persona potentior vůči žadateli o cokoli. Může se jednat o povolení, registraci či informaci. Cílem tohoto článku je podat základní obraz o tomto fenoménu.
Právo je společenský jev. Je jím i právo úřednické. Toto se ovšem od práva, tak jak je vyučováno na naší milované alma mater poněkud až dosti liší. Základními rozdíli jsou: tzv. reversní personalita práva, požadavek na nejednotnost aplikace práva a nepředvídatelnost, nevázanost ústavou, ukládání povinností nad rámec zákona a to velmi často ve spojení s externími dopady interních směrnic do práv subjektů. Nyní k jednotlivým znakům.
Reversní personalitou práva se rozumí vázanost práva na subjekt. Ovšem nikoli na subjekt, na nějž má mít konkrétní norma aplikována, ale na subjekt, jenž tuto normu aplikuje. Tím dochází k tomu, že úřednické právo se stěhuje z kanceláře, objevuje se spolu s úředníkem a jeho úředními hodinami a vzápětí opět zaniká.
Je to právě tato až éterická neuchopitelnost, která zajišťuje úřednickému právu přežití. Neboť když subjekt konečně splní podmínky pro udělení čehokoli, již mu nezbývá energie k tomu, aby se snažil o nápravu cestou soudní. Jestliže má advokát hájit zájmy klienta a pro klienta je rozhodující rychlost vyřízení dané věci, potom je povinností advokáta podlehnout úřednikému právu a nikoli se mu vzpírat, neboť by tím došlo k poškození klienta.
Dalším znakem je požadavek nejednotnosti aplikace tohoto práva a v důsledku toho jeho nepředvídatelnost. Bylo by však chybou považovat nejednotnost aplikace za pouhý důsledek nedostatčné kvalifikace rozhodujících úředníků. Jedná se mnohem více o conditio sine qua non existence úřednického práva. Pravda nekvalifikovanost, neznalost současné právní úpravy, neznalost interních norem je živnou půdou pro nejednost aplikace a nelze očekávat, že by tyto nedostaky brzy shledaly nápravy, ale musíme si uvědomit, že v okamžiku, kdy by toto právo bylo předvídatelné, ztratilo by veškeré kouzlo a s ním spojenou moc. Dalo by se totiž nastudovat, dalo by se na jeho projevy připravit a to by bylo zásadní ranou. Prvním krůčkem k jeho likvidaci.
Nyní k neústavnosti aplikace. Základní kánon interpretace je, že při interpretaci mohou být vzaty v úvahu pouze ty alternativy výkladu, které neodporují ústavnímu pořádku tohoto státu. Téměř vždy úřednické právo bojuje s tímto kánonem a velmi často úspěšně. Příkladem nám může být zásah do vlastnictví jenom na základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu. Rozhodne-li úředník o tom, že kolem Vaší zahrady pojede vlak a vám postaví na zahradě sloup elektrického či jiného vedení, tak máte smůlu a prostě toto bude zaneseno do katastru nemovitostí. Že Vám patří náhrada. Kde se to píše? V ústavě? Ale jdi ty potvůrko zelená. Na to nejsou žádné instrukce, zákon o ničem takovém nehovoří, takže nic. Takže jedinou cestou, jak přijít k nějakým penězům je správní soud, přičemž zde je vhodné zmínit větu jednoho z brněnských advokátů. "To nejhorší, co mohu klientovi dnes doporučit, je soudit se."
Interní instrukce nesmí zasahovat do práv externích subjektů. Tedy neměly by. Ale např. Úřad průmyslového vlastnictví požaduje u majitele více ochranných známek buď jednoho zástupce, a jestliže jich má více speciální plné moci. Na otázku na záladě čeho je toto požadováno Vám paní na telefonických informací sdělí, že tak rozhodl šéf. A teď babo raď. Má advokát otravovat klienta s další plnou mocí, přičemž riskuje, že klient si řekne, že už něco takového podepsal a jestli to ten advokát neztratil, nebo se budete hádat s nejvyšším orgánem státní správy v té konkrétní oblasti, zvláště, jestliže s ním máte čilejší styky? Žádná z alternativ není uspokojivá.
Důvodem i důsledkem aplikace úřednického práva je stejný jako u práva, které se vyučuje. Moc. Moc, která nepatří státu, ale subjektům, kteří toto právo fakticky vykonávají. Moc je lákadlo, kterému málokdo odolá. Každý je přesvědčen o tom, že jeho názor je správný a tudíž hodný následování i přes znění a smysl zákona.
Výše uvedené neznamená, že správní právo, kterému je na naší fakultě věnována taková pozornost, nemá smysl. Má a velký, neboť jednak představuje postup, který je občas aplikován a jednak představuje alternativu k úřednickému právu. A existence alternativy je podmínkou změny.
Dobrou noc.
Bořivoj Novotný