Pedagogické minimum jako PVP?
Začnu prozaicky: dne 13.března se ve fakultním akademickém senátu projednával mimo mnohé jiné studijní plán na příští rok. V zápisu z onoho zasedání je napsáno mimo jiné, že vedle zavedení nových dvou PVP – Contract Law a Základy práva Polské republiky –vznesla studentská komora návrh na zařazení předmětu s pracovním názvem ,,Pedagogické minimum“.Vzhledem k tomu, že jsem (jako předkladatel) tento návrh předem nekonzultoval s větším počtem spolustudentů, chtěl bych alespoň zde něco sdělit o tomto (zatím neexistujícím) předmětu, jehož zavedení jsem navrhoval.
Výchozí myšlenka je asi taková: připadá mi jako dobrý nápad, aby absolventi naší fakulty měli možnost své vědomosti o právu předávat (třeba) i na středních školách. To má tři konkrétní důvody.
První důvod: pokud sledujete politiku nejen filosoficky, jistě vám neušla existence Bílé knihy Ministerstva školství atd. Kromě mnoha fascinujících bludů a idealistických představ ministerského teamu přinesla i celkem zajímavý nápad ohledně povinné výuky „základů práva“ na středních školách. Tu je ovšem nějak personálně zajistit (na to MŠMT velkoryse nepomýšlí) a absolventi pedagogických fakult (občanská výchova), kteří mimochodem rozsahem svého právnického vzdělání ovládnou znalosti frekventanta přípravného kursu na PrF, to asi všechno nezvládnou. Že by my...?
Druhý důvod: i sami vyučující nás nějakou dobu povzbuzují v tom ohledu, že v právnickém oboru stejně práci neseženeme. Je pravda, že vlivem zákonů se stala místa notářů, soudců a („díky“ aktivitám advokátní komory) advokátů fakticky dědičnými, na cechovním základě – tak aktuálním pro 21.století a „společnost rovných šancí“. Je pravda, že podle statistik absolventi právnických fakult začínají plnit fronty na úřadech práce. A koneckonců, podle některých má diplom z naší fakulty jen velmi, velmi malou cenu (více viz minulý Octopus a článek Medvědí služba, začínající odvážným výkřikem „trhám index!“). Co s tím? Že by učit...?
Třetí důvod: nejeden ze studentů práv se hlásil (a kdekdo se i dostal) na pedagogické fakulty. Nemyslím si, že by nás všechny k tomu vedl jen pragmatismus a strach z toho, že bychom se po maturitě nedostali na nějakou VŠ (riskovat výčitky svědomí, výčitky rodičů, nutnost jít na vojnu, hledat si práci anebo starého, tlustého, bohatého snoubence...). Věřím tomu, že někdo z nás učit chtěl nebo si alespoň mlhavě dovedl představit, že by takovou činnost vykonával. Je ale dobré mít ten papír...
Jsem přesvědčený, že zamávat řediteli střední školy s papírkem „absolvoval pedagogické minimum“ by nemuselo být špatné – rozhodně lepší, než čekat na zmíněném úřadě práce, natož dělat do smrti poskoka (rozuměj praktikanta/koncipienta) v advokátní kanceláři, protože si advokátní komora myslí, že advokátů už je dost. A taky: přes právnický cynismus je hezká představa předávat ostatním vědomosti (a nechat se za to platit či obdivovat).
Velmi vstřícně se k návrhu postavilo vedení fakulty – jak to „staré“ (prof. Bejček), tak to „nové“ (doc. Svatoň) a zejména „evergreenové“ (doc. Rozehnalová – nic osobního, paní proděkanko, nemíním tím, že jste zelená). Ukazují se různé modely, kterak kýžené minimum a osvědčení získat – od principu reciprocity služeb s PedF po placený kurs na FF. O doplnění vzdělání se přihlásili i někteří z mladších vyučujících (žádost vedená dr. Kuhnovou) a rýsuje se možnost, že by se něco dalo dělat už od nejbližšího podzimního semestru. Od studentů se žádá minimálně zájem, vstřícnost – případné otázky směřujte na mě.
Vždyť je to zajímavá představa, zkusit jednou sedět za katedrou a prohodit známé „Nechcete to sem jít povídat místo mě?“ nebo „Pro sebe to neříkám!“ či „No prosím, já se taky rád(a) pobavím!“ a další průpovídky, jaké od dětství slýcháváme od milých učitelů...? Ale vážně: Pedagogické minimum je (snad) dobrý nápad a doufejme, že se i k nám někdy dostane. Chceme-li...
Přemysl Matějček
(matejcek@mail.muni.cz)
