Okradená noc

Její Výsost prošla, ani řasou oka nepohnula, a její plášť majestátně dosedl na celou zemi. Ejhle, byla Noc. Ve městech se krade, to je známo a tak démantů na jejím rouše je v těchto místech výrazně méně. Největšími zloději prý byli nějaký Edison a Křižík. Pro některé se stali legendou jako Jánošík – klenoty naší Paní uzavřeli do skleněných baněk a posměšně je zavěsili na obdobu šibenice. Anarchisté! No, však je také stihl spravedlivý trest – už nikdy neuzří ani cípek pláště královny Noci. V očích jim vyhasly zlodějské jiskřičky a kat vykonal rozsudek v počtu jednoho metru hlíny.

Což o to, lidem vždy šlo lépe škodu dělat, než ji napravovat – zloději jsou a kvalifikované švadleny ne! Na co švadleny?! A kdo jiný by měl našít démanty zpět na plášť Noci? Nejsou lidi…

Vždy mi byla protivná poezie pěvců, co hlásali krásu šňůr uvězněných démantů na šibenicích, co lemují ulice. Což to tu už jednou nebylo? Ano, jen si vzpomeňte: 71 let před Kristem a Crassus dokonce Via Appia i ozvučil – nářkem ukřižovaných…

A noc už ví, že musí jít, ještě na obzoru její roucho prosvitne šarlatem a první paprsek rozsvítí kapky rosy. To byla noc tak dojatá – plakala, protože se podařilo na jednu noc zhasnout (snad jen nechtěný výpadek reaktoru) a ji bylo vidět. Přestaňte slavit svátky dětí, otců, matek a místo toho jim dejte skutečný dárek – žádám tak moc? Zhasnout, prosím, jen na jednu Noc…

-thanatos-