Jak se žije s nadměrnou znalostí fyzikálních zákonů

Byl jednou jeden student a jak už to u studentů bývá, nedostávalo se mu příliš peněz. I naskytla se mu možnost levného pronájmu pokoje v malém, leč útulném bytečku u dvou stařečků. Pokojík malý sice jako dlaň, měl ale i skrovné vybavení: jedna postel, skříň a sekretář plný porcelánových nesmyslů – toť vše, avšak studenti bývají nenároční. Jedinou vadu mělo toto skvělé bydlo, do zmíněného pokojíčku se dalo dostat pouze přes ložnici sta-roušků. “Nu což,” řekl si student, “neberte to za ty prachy!”

Brzy však poznal krátkozrakost svého počinu. Kterak se nešťastníče navrátivší se z opileckých toulek chceš dostat do pokoje, aniž bys vzbudil šlechetné své ubytovatele? Řečeno jedním slovem: těžko.

Postupným zkoušením, za cenu vyčítavých pohledů nad snídaní a ranními novinami, se však student vypracoval takřka k dokonalosti. Ovšem tak dlouho se chodí s kamarády na pivo…Až jednou velice brzy z rána (slušně vychovaný člověk chodí domů za světla) se student, tentokrát velice solidně pohroužen, kradl do svého pokojíku. Cesta přes nepřátelské území neprobíhala tohoto rána zrovna velmi snadno, ale za cenu jednoho modráku na holeni se zadařilo.

V pokoji však student učinil hrozné zjištění, střevní peristaltika pracovala proti němu, do rána nevydrží! Napadla ho ale spásná myšlenka: Vzal veškeré noviny a časopisy, co v pokoji našel, rozložil je v koutku a ulevil svému tělu. Z bývalých periodik vytvořil úhledný uzlíček a hodlal ho defenestrovat. Vtom se mu z temných zákoutí mozku zrádně vynořil fyzikální poznatek, že těleso silou roztočené dále doletí.

Doletělo by, ale materiál zatížený víc než byla jeho mez pevnosti povolil, a inkriminovaný obsah se vcelku pra-videlně rozdělil do všech porcelánových nesmyslů v sekretáři. Student obhlídl dílo zkázy, a protože studoval matematiku, sbalil veškeré své nečetné věci , vylezl otevřeným oknem a už ho víckrát nikdo (alespoň ne na uve-dené adrese) nespatřil.

Jak se žije s nadměrnou znalostí fyzikálních zákonů? Na kolejích.

Frantík