Lék na nezaměstnanost - snížení daní
Nezaměstnanost je nepochybně závažný sociální a politický problém. V současné době je v České republice více než půl milionu osob bez práce. Oproti tomu počet volných míst je odhadován pouze asi na 30 000, přirozeně většinou jde o nepříliš atraktivní místa s malými výdělky.
Logicky lze předpokládat, že i řada z nás dnešních posluchačů Právnické fakulty MU bude větší či menší část svého života bez pracovního uplatnění. Sebevědomější kolegové a kolegyně nechť se na mne nezlobí za tato slova... Podívejme se, jaká je míra nezaměstnanosti v Evropské unii, do které takřka jistě směřujeme.
EU sužuje v průměru dvouciferná nezaměstnanost, při pozornějším pohledu zjistíme, že velké procento tvoří euroobčané, kteří jsou nezaměstnaní dlouhodobě. Tedy ti, kteří jsou ve stavu nezaměstnaných více než jeden kalendářní rok.
Pohled do statistických čísel zemí EU by tedy našim nezaměstnaným pravděpodobně na optimismu nepřidal. Radostnějšími ciframi však oplývají země jako je USA, Japonsko nebo Švýcarsko. Zmíněné státy vděčí za nízkou nezaměstnanost hlavně nížším daním a menším sociálním odvodům na pojistném.
Kritik by asi namítl, že jde o země velice ekonomicky rozvinuté, které si při řešení české "nezaměstnanecké" otázky nemůžeme brát za vzor.
Nakoukněme tedy do zemí nám co do hospodářské výkonosti bližších: Poměrně nízkou nezaměstnanost mají Mexiko (3,1 procenta) nebo Turecko (asi 6 procent), taktéž mexičtí a turečtí zaměstnanci nejsou zatíženi vysokými daněmi a zákonným pojistným, a tudíž je jejich práce levnější.
Zejména v sociálně - demokratických vodách je rozšířenou pověrou tvrzení, že pořádný hospodářský růst vždy přivodí výrazný pokles nezaměstnanosti. Předkládám důkaz, že to nebývá pravda.
V letech 1994 až 1998 vzrostl hrubý domácí produkt zemí Evropské měnové unie o 12,4 procenta, zatímco míra nezaměstnanosti dosahovala v průběhu zmíněného období průměrné hodnoty 12,2 procenta. Rozumný čtenář si musí logicky položit otázku - jak je to vůbec možné?
Kvůli příliš drahé pracovní síle byly evropské podniky nuceny v daleko větší míře vložit finanční prostředky do výzkumu a rozvoje moderních technologií za účelem snížení náročnosti z hlediska lidské pracovní síly.
Ekonomika - řečeno romantickým slovníkem - vzkvétala, avšak " nemoc nezaměstnanost" zůstala nadále vůči hospodářskému růstu imunní, a to i navzdory vcelku dobře míněným vládním zaměstnaneckým plánům.
Připomeňme si, že v loňském roce i naše levicová vláda vyhlásila tzv."národní plán zaměstnanosti", jehož nevalné výsledky asi nejcitlivěji vnímá výše zmíněná půlmilionová armáda českých nezaměstnaných.
Národní plán zaměstnanosti mj. zmiňoval podporu malého a středního podnikání, v rozporu s tím se mi ovšem jeví vysoké daňové břemeno, kterým vláda trestá úspěšné malé a střední podniky. Na druhé straně velké neúspěšné podniky mají být podporovány v rámci tzv. revitalizačního programu, přirozeně z kapes daňových poplatníků.
Zastávám názor, že různé typy vládních plánů zaměstnanosti přinášejí podobné výsledky ať už v Evropské unii či v naší vlasti: míra výnosů se nerovná ani míře prostředků z peněz daňových poplatníků do nich vložených.
Podtrženo a sečteno: Světová lidská zkušenost jasně ukazuje, že nízká nezaměstnanost je především dílem nízkých daní a vládní politika zaměstnanosti bývá ve většině případů naprosto nadbytečná a neúčelná.
Petr Kolman
(autor je členem občanského sdružení Mladí konzervativci)
