Samotáři

„Hele, a myslíš to se mnou vážně?“

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je to pravda. Přiznejme si to. Nejsme osamělí, jenom tak trochu sami. Sedíme s cizí slečnou v cizím bytě, vlastně náhodou, ta cizí slečna sedí na cizí kuchyňské lince a nejspíš na něco čeká – takže se nemůžeme cítit osaměle – ale jsme sami. My muži si obvykle ve chvíli, kdy na nás ta samota dolehne, klademe závažné otázky.

Jejich spektrum začíná někde u lehce pohodové „Mám to vůbec zapotřebí?“ a končí u té vůbec nejtrýznivější: „Je ona ta pravá?“ Ženy se samozřejmě nejde přímo zeptat, to bychom ji urazili. Vždyť každá žena si myslí, že právě ona je ta pravá (nebo by tomu ráda věřila).

„Muži a ženy jsou odlišné lidské druhy.“

Samotáři od Ondříčka a Zelenky jsou právě o těchto mužských otázkách. To, že teď vynechávám ženy, není sexismus, to vysvětluje Petr Zelenka už na začátku filmu. Jsem si jist, že ženy v Samotářích najdou něco trochu jiného. Samotáři jsou pro mě o mužské nejistotě. Jsou o tom, že ženám úplně nerozumíme. Možná chceme to stejné. Ale kde je ta jistota, že právě toto „ona“ pochopí?

Možná ten nápad s hozením si korunou není až tak špatný. Když teď víme, že rozchod je ze strany ženy jen naoko, zkouška, jestli budeme ještě bojovat a něčeho se vzdáme. To ale odporuje mužské logice, která staví na jasných definicích, kde černá je černá a ne šedobílá.

„Tak abysme to neprokecali.“

Konec žvatlání, laskavý čtenář by rád věděl, jaký ten film vlastně je. Je skvělý. Výborně zahrané party všech herců, nikdo nepřehrává a nikdo nepůsobí nepřesvědčivě. Je to film, který stejně jako Ene bene od Alice Nellis je o běžném životě, o lidech jako jsme my a naši rodiče.

Čekejte pečlivě vybranou hudbu, takovou, kterou uslyšíte, když se zničehonic ocitnete ve stejné situaci, jako filmové postavy. Těšte se na kameru, která stihne mít v hledáčku hlavní téma a okrajem snímá něco tak jiného, že se vám chce smát. Pokud si neuvědomíte, že vidíte realitu. Ten film je tak dobrý, že jste ho už všichni viděli. Vás, kdo to máte ještě před sebou, musím upozornit na jedno. Budete se smát sami sobě.

Jan Hladký

Mezititulky Petr Zelenka