zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 21
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2509. (Sessions 2362)
Samotáři
     

Samotáři

„Hele, a myslíš to se mnou vážně?“

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je to pravda. Přiznejme si to. Nejsme osamělí, jenom tak trochu sami. Sedíme s cizí slečnou v cizím bytě, vlastně náhodou, ta cizí slečna sedí na cizí kuchyňské lince a nejspíš na něco čeká – takže se nemůžeme cítit osaměle – ale jsme sami. My muži si obvykle ve chvíli, kdy na nás ta samota dolehne, klademe závažné otázky.

Jejich spektrum začíná někde u lehce pohodové „Mám to vůbec zapotřebí?“ a končí u té vůbec nejtrýznivější: „Je ona ta pravá?“ Ženy se samozřejmě nejde přímo zeptat, to bychom ji urazili. Vždyť každá žena si myslí, že právě ona je ta pravá (nebo by tomu ráda věřila).

„Muži a ženy jsou odlišné lidské druhy.“

Samotáři od Ondříčka a Zelenky jsou právě o těchto mužských otázkách. To, že teď vynechávám ženy, není sexismus, to vysvětluje Petr Zelenka už na začátku filmu. Jsem si jist, že ženy v Samotářích najdou něco trochu jiného. Samotáři jsou pro mě o mužské nejistotě. Jsou o tom, že ženám úplně nerozumíme. Možná chceme to stejné. Ale kde je ta jistota, že právě toto „ona“ pochopí?

Možná ten nápad s hozením si korunou není až tak špatný. Když teď víme, že rozchod je ze strany ženy jen naoko, zkouška, jestli budeme ještě bojovat a něčeho se vzdáme. To ale odporuje mužské logice, která staví na jasných definicích, kde černá je černá a ne šedobílá.

„Tak abysme to neprokecali.“

Konec žvatlání, laskavý čtenář by rád věděl, jaký ten film vlastně je. Je skvělý. Výborně zahrané party všech herců, nikdo nepřehrává a nikdo nepůsobí nepřesvědčivě. Je to film, který stejně jako Ene bene od Alice Nellis je o běžném životě, o lidech jako jsme my a naši rodiče.

Čekejte pečlivě vybranou hudbu, takovou, kterou uslyšíte, když se zničehonic ocitnete ve stejné situaci, jako filmové postavy. Těšte se na kameru, která stihne mít v hledáčku hlavní téma a okrajem snímá něco tak jiného, že se vám chce smát. Pokud si neuvědomíte, že vidíte realitu. Ten film je tak dobrý, že jste ho už všichni viděli. Vás, kdo to máte ještě před sebou, musím upozornit na jedno. Budete se smát sami sobě.

Jan Hladký

Mezititulky Petr Zelenka

Autor: Jan Hladký

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 7 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 21

 

Chapadlo

Z výroční zprávy fakulty

O životě amerických studentů práv

Noční tramvaj

Píšete do šuplíku?

Samotáři

Studentská komora Rady vysokých škol

Průvodce studiem

Koncipient

Sklíčenost je klíč k veřejnému domu smíchu

Kaufman, Carrey a jiná zvířata

Adolf Hitler: Mein Kampf

Hospody - plán

Uklízečka z Honkongu

Chvála pitoreskních příkladů aneb Pokus o definici vechna

Jak se žije s nadměrnou znalostí fyzikálních zákonů

Naši drsní furianti

Lék na nezaměstnanost - snížení daní

Koupě bytu ve tmě českého práva (kdo moc ví, špatně spí)

Bylo nás čtyři

Only in America

Akreditace Moravské právnické školy – rozhovor s prof. Bejčkem a prof. Holländerem

Zpoza křa

Právnická vysočina po čtyřech

Co nám protéká mezi prsty

Nová pravidla během hry?

Uplatnění v Praze?

Závěry práce Vztah Ústavního soudu a soudů obecných

Odvahu k jasnému NE

Třídění odpadu

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners